Minulý týden jsme se dočkali drobného skandálku s velkým přesahem. Jedna francouzská farmaceutická firma zastavila testování svého léku na deprese a úzkostné stavy poté, co se ukázalo, že jde o vražedný nástroj: Jeden člověk po podání zemřel, pět dalších je s poškozením mozku v nemocnici. Čtyři mají zřejmě poškození nevratné.

Člověk by řekl - lidská tragédie, ale kdo s čím zachází, s tím také schází. Účastní-li se klinické zkoušky neprověřeného léku, dospělý, normálně uvažující člověk, musí si být přece vědom, že hraje v podstatě druh ruské rulety, ne?

Ne.

Celá věc je mnohem složitější. Odkrývá drobný pohled do páchnoucí stoky, skryté za načančaným bílým pláštěm moderní medicíny. Především však celý “skandálek” (který bohužel nejspíše zapadne za obzor událostí stejně rychle, jako se vynořil) ukazuje na jeden důležitější problém. Jsme mu vystaveni všichni, ať chceme, nebo ne. A týká se nejen “experimentálních” drog, ale i těch naprosto legálních. Dal by se shrnout jednoduše: mají léčit, jenže jsou... jaksi jedovaté. A zemře na ně stovky tisíc lidí ročně - možná i řádově víc.

Farmaceutická “etika” v konspirační praxi

Před závorku je nutno vytknout, že testování léků na zdravých lidech s jejich “informovaným souhlasem” není ani omylem etické. Obvykle jde o lidi v sociální nouzi (bezdomovci, studenti), případně o obyvatele zemí Třetího světa, kteří by za peníze, k nimž si jinak nepřijdou, udělali cokoli. Nebo o testování nevědí. V oblasti “nových léčiv” je dovoleno leccos.