„Ruský prezident Vladimir Putin se dnes nebojí rozšiřování NATO. Bojí se ukrajinské demokracie,“ prohlásil bývalý americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul v nedávném rozhovoru pro magazín Economist. I když je to v některých západních politických kruzích populární narativ, je zcela mimo realitu. Částečně se mohl zakládat na pravdě v zimě 2013-14, kdy dramatické události majdanské revoluce probíhající v Kyjevě daly protiputinovské opozici určitou naději. Tzv. prodemokratická opozice byla pobouřena Putinovým zásahem do ukrajinského politického konfliktu, anexí Krymu a rozpoutáním války v oblasti Donbasu. Dva protiválečné pochody v Moskvě, 15. března a 21. září 2014, patřily mezi největší protestní akce pořádané ruskou opozicí v té době.

Brzy však Ukrajina začala ztrácet svou přitažlivost v ruských „prodemokratických“ kruzích. Stalo se tak z velké části kvůli toxické povaze ukrajinské politické debaty, zejména na sociálních sítích, což dosud sympatizující liberální Rusy šokovalo. Postupně se ukázalo, že postmajdanské nacionalistické a prozápadní síly ve skutečnosti demokratické a liberální hodnoty nepřijaly. Přes všechny naděje Majdanu na radikální změnu a demokratickou transformaci se ukázalo, že zemi stále vládne stejná klika oligarchů, kterým pomáhají zkorumpovaní politici. Objevily se některé nové osobnosti, ale většina zůstala na svém místě, stejně jako se nezměnila povaha politického systému.

S válkou v jednom koutě země, mocným organizovaným zločinem a mnohem větším počtem politických vražd, začala Ukrajina Rusům připomínat jelcinovská turbulentní 90. léta. Tento stav umožnil Kremlu udělat ze sousední země strašáka toho, co mohou přinést „barevné revoluce“. Místo demokratického modelu hodného následování se tak Ukrajina proměnila ve varovný příběh pro Rusy, kteří si mysleli, že nějaká liberalizace nebo život bez Putina by byly lepší než status quo. Tento postoj se poněkud zmírnil po zvolení umírněného prezidenta Volodymyra Zelenského, bývalého komika, jehož sitcom Sluha lidu byl hitem v Rusku stejně jako na Ukrajině. Ale představa, že by se Ukrajina stala pro Rusko „majákem“, se rozplynula.