Jako Polka, překladatelka a tlumočnice pracující s českým jazykem, která žije v polském Podkrkonoší ve městě Jelenia Góra, jsem během polsko-českých setkávání po obou stranách společné hranice přišla na to, že celkově jsme si – Poláci a Češi – velmi podobní, ale v detailech se objevují rozdíly, občas dokonce i problémy. Proto jsem se rozhodla tyto rozdíly postupně zaznamenávat a využívat přitom zkušeností účastníků našich příhraničních workshopů.

„Šukat” přeci neznamená nic ordinérního…

Samozřejmě že každý Čech, který se k nám do Jelení Hory (Jelenia Góra) rozhodl přijet, dorazil vybaven několika základními informacemi. U našich jižních sousedů je všeobecně známo, že v polštině slovo „šukat” neznamená nic ordinérního, ale znamená prostě „hledat”. A protože během dílen neukáznění účastníci stále někam zahazovali různé nástroje, stále se něco hledalo. Něco nebo někdo, protože dost často se někdo někam „zaběhl“ a bylo třeba jej najít. Nakonec i Češi bez ostychu toto polské slovo používali i mezi sebou. Vypadali přitom docela spokojeně, což k tomu asi patří.

Mezi další slova, kde rychle došlo k porozumění, patří: jahody (v polštině truskawki), borůvky (v polštině ovšem jagody), a také čerstvý (v polštině czerstwy znamená tvrdý). S tím posledním slovem je spojená zábavná historka. Jednou se jedna z našich frekventantek vydala do cukrárny. Tam se podívala na zákusky a zeptala se, zda jsou čerstvé. Přesně řečeno: myslela si, že se na to zeptala, protože polská prodavačka si myslela, že se ptá, zda jsou tvrdé, staré a nepoužitelné. Proto jí uraženě odpověděla, že nejsou. Naše účastnice poděkovala za upřímnost (ostatně není běžné, aby prodavačka takhle otevřeně informovala o nepoživatelností prodávaného zboží) a odešla. Co si myslela prodavačka o divné Češce, která shání staré zákusky, zůstane tajemstvím. Další úsměvná historka odkazuje na devadesátá léta minulého století, dobu navazování kontaktů v rodícím se polsko-česko-německém Euroregionu Nisa. Z Polska se do Liberce na několikadenní pobyt chystala turistická skupina. Vše již včetně ubytování a stravování bylo domluveno. Dohodu měl, vlastně už zbytečně, pečetit finální fax, který ovšem polsky zněl: Ruszamy! Tohle slovo však polsky znamená vyrážíme, což si Češi vyložili po svém a foneticky, načež všechny rezervace zrušili. Po příjezdu delegace do Liberce zavládlo trpké rozčarování.

Jindy zase jistý Čech, typově a hlavně dikcí podobný postavě Jakuba v podání Jiřího Macháčka z filmu Samotáři, vyjeveně a s otevřenými ústy zíral u sousedů na nápisy, které avizovaly, že nablízko je „pomoc drogowa“. Jde přitom o nevinnou odtahovou službu.

Vše potřebné se dozvíte včas...

Čeští účastníci dílen očekávali, že před příjezdem obdrží přesný plán workshopů. Chtěli vědět, co se kdy bude dít, znát přesný harmonogram, zajímali se, co přesně bude tématem dílen, jaké nástroje se budou používat, co se bude dělat apod. Poláci, jimž byly kladeny tyto otázky, se snažili odpovídat, ale odpovědi stále nebyly Čechy pociťovány jako dostačující. Mezi českými zájemci o workshop pomalu vznikala jistá nervozita, jedna z nich se nám dokonce svěřila, že původně chtěla dokonce odstoupit od účasti. Nakonec ji ale manžel přesvědčil, aby jela s tím, že Jelenia Góra je blízko českých hranic a že stačí zavolat a hned si pro ni přijede. Jezdit nakonec nemusel a ona se účastnila ještě dalších a dalších dílen. Na otázku hostitelů, zda potřebuje víc informací, odpovídala frekventantka napříště už stejně: ne, vždyť jedu do Polska, ať je vše překvapení.