Za minulého režimu u nás byl ústřední dispečink soustavy RVHP, na kybernetiku jako „buržoazní pavědu“ si tento obor nehrál a vesele investoval do vší tehdejší moderny a Miroslava Kubína, který celý ten systém vybudoval, respektovali i ti bolševici. Elektrárny padesát let staré, v energetickém „klimakteriu“, které dnes za velkého mediálního halasu vyprodáváme oligarchům k pokračování dumpingového exportu energie, jsou jenom zbytkové statky této Kubínovy říše.

Po revoluci jsme bezproblémově zvládli propojení se západoevropskou sítí, dostavbu další jaderné elektrárny a logistiku přechodu na nové principy tržního prostředí. S tím jsme, bohužel, zvládli i výprodej teplárenství a výprodej sítí. Teplárenství se od té doby příliš neinovovalo, když pomineme kolem 200 miliard investic do tržního prostředí s elektřinou kolem roku 2000, a na rozdíl od Německa a Francie, kde síťové podniky anebo elektrické sítě patří městům, ty naše patří privatizovaným monopolistům až po patu domů, ve kterých bydlíme, a dokonce intervenují i do domovního rozvodu.