I když knoflíky jako takové pomalu ale jistě začínají vytlačovat z textilního průmyslu zipy, zejména ty tzv. suché, poptávka po těch originálních, skleněných nijak neklesá. Horší je, že se jejích složitou výrobou zabývá čím dál méně manufaktur a staré mistry tohoto řemesla nemá kdo nahradit. Situace je o to více napováženou, uvědomíme-li si, že mimo Jablonecka se skleněné ručně malované knoflíky nikde jinde na světě nevyrábí!

Významný exportní artikl

Svého času to byl zdroj obživy tisíců rodin v drsném horském kraji, kde se dařilo pouze „bramborám a sklu“, jak říká jeden z mála posledních výrobců této vzácné komodity Ing. Adolf Hujer.

Zavítáme-li během prázdninového či víkendového výletu v Jablonci nad Nisou do legendárního Muzea skla a bižuterie, kde je mj. sbírka čítající kolem pěti milionů knoflíků nejrůznějšího stáří, druhů, barev, velikostí i námětů, tak se dozvíme k historii jejich výroby nejdůležitější a nejzajímavější fakta.

Kupříkladu i to, že v roce 1787 bylo na Jablonecku sedm specializovaných výrobců, přičemž hlavním odbytištěm byla Praha, Vídeň a německé země. Úměrně narůstajícímu zájmu obchodníků přibývali téměř geometrickou řadou jejich výrobci – mačkáři a malíři. Od středověku takzvaní faktoři zastřešovali celý obchod a výrobu skleněných knoflíků - uzavírali kontrakty a zadávali práci a někdy též i zajišťovali materiál domácím sklářům po celých Jizerských horách.