Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) i šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) se v areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava nejen vyskytují, ale oba druhy zde také hnízdí. Zajímavým a pro ně typickým způsobem se pohybují po stromech, kde hledají potravu: na rozdíl od známějšího brhlíka lesního (Sitta europaea) nešplhají šoupálci hlavou dolů (což je pro brhlíka naprosto typické), ale směřují svůj pohyb vždy odspoda nahoru. Pak přelétnou k dalšímu stromu a opět šplhají nahoru. Při tom sbírají z povrchu kmene a větví hmyz, ale díky svému mimořádně tenkému a zahnutému zobáku dosáhnou i do těsných škvír v kůře, odkud vybírají nepatrná hmyzí vajíčka.

Velmi zajímavá jsou však i místa, která si šoupálci vybírají pro stavbu svých hnízd. Nikdy si nepostaví hnízdo mezi větvemi dřevin, jako je tomu u většiny našich pěvců. Stejně tak nikdy nezahnízdí v klasické dutině či budce s úzkými otvory. Je to proto, že by se do úzkých kulatých otvorů nedostal s dlouhými větvičkami, které tvoří základ jeho hnízda. Proto si šoupálek vybírá ke hnízdění nejrůznější škvíry – za odchlípnutou kůrou, v puklinách dřeva, mezi poleny naskládaného dřeva či jako např. v areálu Zoo Ostrava pod stříškou hmyzího hotelu, ve štěrbině klátového úlu nebo mezi prkny dřevěného skladu.

Šoupálci také rádi obsazují speciální budky – tzv. šoupálkovníky. Ty musí splňovat několik požadavků: budky nesmějí mít zadní stěnu a škvíra mezi bočními stěnami a kmenem nesmí být příliš široká. Šoupálkům úplně postačí 2–2,5cm. Velikost hnízda šoupálci vždy přizpůsobí prostoru, který je jim nabídnut.

Hnízdění šoupálků v přírodním areálu ostravské zoo zachycuje video. Je z něj patrné, jak obratně po kmeni šplhají i odrostlejší mláďata.

Psali jsme:

„Sundej si to tričko! Sláva Ukrajině!“ Brit s Korejcem seřvali v Oděse místního

Řehka promluvil. Tak, že Černochová už nemohla mlčet

Nalezena, nepotopena. Pokus o sabotáž ruské lodi nevyšel

Občané se budou bránit u soudu, když mafie bude chtít násilím stavět větrníky