Abychom se nevěnovali jen panovníkům, pak 29. 4. 1885 se narodil novinář Egon Erwin Kisch a 30. 4. 1883 spisovatel Jaroslav Hašek. Překvapilo mě, že o králi Jiříkovi, jsem nenašel nikde zmínku, a šesti sté výročí je přece už pěkně kulaté a narození je významná událost. Dovoluji si i připomenout, že i v tak pochybné a ovlivňované anketě, jako byla v ČT anketa o Největšího Čecha, skončil král Jiřík na 14 místě, hned za Karlem Gottem.

Přestože slavíme výročí každého čičmundy, domnívám se, že k opomenutí výročí narození krále Jiříka mohly vést tři důvody. Prvním je středověká církevní zásada, člověk, u kterého se nezná jeden z rodičů a pochází z nemanželského, tedy církví nepožehnaného stavu, je nemanželský parchant. Jiříkův otec je znám, byl jím Viktorin z Poděbrad, ale Jiříkova matka je nejistá. Snad jí je Anna z Vartenberka, neteř Čeňka z Vartenberka. Ovšem hned tu máme další zádrhel. Jiřík byl sice z panského významného rodu, který patřil mezi nejbohatší a také nejmocnější v Čechách a na Moravě, ale až příliš byl poznamenán husitstvím. Jeho dědeček Boček z Kunštátu a Poděbrad organizoval spolu s Nejvyšším purkrabím, Čeňkem z Vartenberka a Moravským zemským hejtmanem, Lackem z Kravař a Helfštýna protestní list proti zatčení a upálení Mistra Jana Husa, který 452 šlechticů pečetilo. Otec Jiříka, Viktorin z Kunštátu a Poděbrad byl dokonce přítel Jana Žižky, několikrát mu pomohl dostat se z nepříznivé situace, a Jan Žižka ho ustanovil vykonavatelem svého dědictví, které sice nebylo většího rozsahu, ale jednalo se spíš o projev důvěry Jana Žižky. Možná, že v někom z establishmentu se probudilo svědomí a při oslavách založení a vzniku Československa vzpomenul, že jedním z prvních zákonů nové republiky byl zákon č. 61/1918 Sb., o zrušení šlechtických titulů, později ztvrzený zákazem jejich užíváni a sankcí při porušení tohoto zákona, a tedy se porušení tohoto zákona raději vyhnuli, i když se nám Československo už podařilo rozbít.

Jiřík na sebe poprvé výrazně upozornil, když katolíky zvolený český král Albrecht Rakouský obléhal Tábor, který ho za krále nechtěl uznat. Zbylí husité poskytovali Táboru pomoc, mezi nimi i Jiřík, kterému bylo tehdy 18 let. Přitom narazil na část Albrechtovy jízdy a porazil ji, tím se stal rovnocenným ostatním, zvolili ho jak mladoboleslavským hejtmanem, ale i mezi volitele českého krále, a stal se spolupracovníkem Hynce Ptáčka z Pirkenštejna, který vedl východočeský husitský landfrýd. Po smrti Hynce Ptáčka ho Jiřík nahradil, v roce 1448 obsadil během dvou dnů Prahu při ztrátě jednoho vojáka a stal se správcem země. Jak je u nás obvyklé, byl za správce uznáván dříve v cizině, než katolíky doma. Jiřík byl zvolen zemským správcem husity i katolíky 27. 4. 1452, 1. 9. 1452 se Jiříkovi poddal i Tábor a další husitská města. Jiřík přiměl k dohodě i Oldřicha z Rožmberka a plzeňský landfrýd. Samozřejmě, že je tato doba hodnocena mnohými, ale než dlouhé úvahy a dokazování, mi je bližší názor lidí, asi už tehdy vznikající po hospodách, v dílnách, na polích, při čekání na mši, nebo přestávce před další učební hodinou na školách, kterými jsou různá rčení, se snahou vyjádřit tehdejší dobu, zejména tato: král Ladislav kraloval a pan správce Jiřík vládnul; za krále Holce (jedna z přezdívek Ladislava) byla za groš ovce; za pana správce mohla panna s ošatkou zlata na hlavě projít Čechy bez úhony. Byl i nazýván husitským králem, králem dvojího lidu, co ve zkratce informovalo, že v Čechách si i poddaný může zvolit jedno ze dvou náboženství, a to pod jednou nebo pod obojí, později po přímluvě Jana Rokycany vyznávat i třetí, Jednotu bratrskou.

Na jaře 1455, na sněmu evropských panovníků ve Vídni, byl účasten i Jiřík jako vyslanec krále a koruny české. Jednalo se o Turcích, kteří dobyli Cařihrad 1452 a pokračovali dál na Balkáně. Jiřík nabízí, že proti nim vytrhne s veškerou českou brannou mocí, pokud s ním všechny okolní státy uzavřou mír, co se nestalo. Požaduje, aby král Ladislav jel do Čech a v Praze se oženil, ne ve Vídni. Nakonec Ladislav odjel do Čech v září 1456, po hrozbě Jiřího, že pokud nepřijede sám, tak si pro něj dojde s vojskem. 23. 11. 1456 král Ladislav zemřel na leukémii, ale až do současnosti se lživě vykládalo, že byl otráven Jiříkem, nebo královnou, druhou manželkou Jiříka, Johanou z Rožmitálu, dokud profesor Vlček neprokázal, že Ladislav zemřel na leukémii.

Volba českého krále měla být v únoru 1458 a bylo pět kandidátů, ale srocení obecného lidu před Staroměstskou radnicí, který chtěl Jiříka králem, přimělo stavy, že 2.3.1458 jím byl zvolen husity i katolíky. Zahraniční reakce byly různé, příznivých menšina. Doba mu příliš nepřála. Země po husitských válkách, kdy čelila napadení pěti křižáckých výprav, hospodářsky poničena a vyčerpána. Začínala tzv. malá doba ledová, ve vyšších polohách se končilo se zemědělstvím, a přecházelo do nížin. Těžba stříbra, vyrovnávající obchodní deficit, klesla na třetinu. Většina států Evropy považovala Čechy za kacíře a vzájemné vztahy závisely na uznávání kompaktát oběma stranami, jak se zástupci husitů dohodli se zástupci basilejského koncilu. Zem měla obyvatele rozdělené na římské katolíky, na pod obojí a později ještě Jednotu bratrskou, čerpající z učení Petra Chelčického.