Ale... Pročpak Červenáčka hned dehonestovat? Rovnou se navíc přiznám, že se mi jednalo spíš o piruetu, po které snáze mohu položit otázku: „A CO vlastně dotyčný po čapkou skrýval?

Rovnou i odpovím: „Jak víme, jen vlasy. Růžky či parůžky ne.“ Ale navzdory tomu si pokrývku hlavy nesundá takřka po celý seriál a podobně tomu nesmekne ani Dlouhé Bidlo a Bohouška takřka nespatříme bez kapuce! Ale uznávám, že každý (jen trochu soudný) vnímatel se nad tím ani nepozastaví. Proč? Tvoříte-li přece (jako Foglar) obrázková dobrodružství s jistým množstvím postav a myslíte průběžně aspoň krapet na čtenáře (a to Foglar uměl někdy až moc), musíte jednotlivé figury i čímkoli stálým charakterizovat. Neučiníte-li to, spláčete pak nad výdělkem!

A tak jsou chlapci Rychlých šípů spektakulárně, ba takřka spektrálně rozlišeni. A tak... Ale nebuďme více obecní a hned v jednom z prvních příběhů dojdou kluci do „pískových skal“ a jistě vzpomínáte, že Červenáček okamžitě výskl „jupí" a... Šup na hrot skalní jehly.

Ještě kamarádům zvesela mával, nebo aspoň Jan Fischer to tak nakreslil, nicméně taky se dá říct, že Fischer tvořil „fofrem“ (či „jupí tempem“) a Červenáček v dávném Mladém hlasateli proto sice vehementně mává čapkou, avšak ta druhá (čapka) mu poklidně sedí na temeni.

Zatrolené nedopatření. Ale došlo k nápravě a čepička, jíž zdravil, se v onom dílu provždy stala červeným kapesníkem. Nu, a Červenáčka spatříme díky té nápravěRychlé šípy na pestré kresbě Roye Trojana z Mělníka poprvé prostovlasého.