Citoval mi textaře populárních písní a spisovatele Vladimíra Poštulku. Ten tvrdil, že „fascinace“ trvá v lásce tři a pět měsíců, načež dojde k fázi konzumace (asi do desátého měsíce od seznámení). A ta je neodvratitelně následována dekadencí, kterážto se dle Vladimíra Poštulky někdy vynoří dokonce už v sedmém měsíci.

Tak to mi vyprávěl - láskou víckrát zklamaný - nešťastník a já mu to vyvracel a prosil jej, aby ignoroval podobné teorie jako plané a neprokázané. Nakonec svolil.

Svolil a vyprávěl mi příběh svého života; zvláštní na něm bylo, že má ten muž všechny lásky k ženám kuriózně přilípnuté k filmům, což působí takřka jako nějaký exém. Nevěříte? Vezmu to stručně.

Existuje francouzská komedie Stepující stonožka a v jednu chvíli v ní s milenci spadne postel. Můj kamarád X na dotyčném filmu byl ještě se svou gymnaziální třídou a seděl jen dvě místa od své první lásky Zuzany, spolužačky. Platonicky ji miloval a Zuzana i její kamarádka se při pádu postele mohly umlátit smíchy. To kamaráda zklamalo, rozčarovalo, snad i popudilo či přímo šokovalo. Rozhodně mu to rozbilo romantickou iluzi o světě.

Čas plynul a nebylo mu dávno oněch šestnáct, nýbrž pětadvacet, a v zaměstnání poznal jistou Milču. Líbila se mu, i když... Skutečně zamilovaný nebyl. Ale tím spíš a snáz se mu dámu povedlo pozvat, kam jinam než do kina. Jenže zrovna nedávali nic lepšího než Kriminál se Stallonem.