Ivo Fencl: Trable s rouškou v lesích českých

27.04.2020 9:20 | Zprávy

Jak nejednou napsal Ondra Neff: „Chlapi jsou prasata.“

Ivo Fencl: Trable s rouškou v lesích českých
Foto: Archiv IF
Popisek: Spisovatel Ivo Fencl

Ale pozor, vašnostové. V časech „corony“ i prase číslo jedna rádo začalo s dezinfekcí rukou, ba chodidel, dýchá do roušky a chrochtá do ní a jsem toho dobrým svědkem nejen ve svém případě, ale také u přátel.

Nicméně ten přítel, jehož nazvu Cyklista, aby nebyl ihned zatčen Policií České republiky a nepráchnivěl drahně roků v šatlavě, nemá úplně ideální zábrany. A řekl mi:

Tak dnes ráno mě vytrhl ze sna budík. Ze sna o tom, jak jsem potkal padoucha jménem doktor Fu-Manchu, a jak mi ten lotr v pražském metru, ano, Ivo, přímo tam, zvěstoval apokalypsu.

Ale jen prý s malým A. Kobylky nepřiletí. A navíc mi do ouška pošeptal – to vše kdesi za Koněvovou stanicí - své právě nejžhavější tajemství. TOP JEDNA. To on prý totiž vynalezl virus Covid - 9, to přímo on. Je ostatně doktor. Ale vykroutil se z toho a nikdo to neví. Protože nikoho jednoduše nenapadne, že by za pandemií mohl stát jedinec. Doktor Fu-Manchu! Sax Rohmer. Fantomas. Bledý jezdec. Kdokoli takový.

A on se nám ten vynálezce prý chichotá a chodí Prahou – v roušce - a jednou si chce koronavirus nechat patentovat. Jenom ještě netuší kde...

Byl to naštěstí jen šílený sen. A probudil jsem se. Ve čtyři. A já sám jsem řádný občan a patenty nepodávám a ani ne ruce (nikomu) a chodím v roušce do práce i z ní, ale ráno jsem ji zapomněl na ústředním topení. Tak hezky tam přitom ležela.

Cestou k nádraží (do odjezdu vlaku mi zbývalo už jen pár minut) jsem ale malér zachránil prostřednictvím kapuce. Odepjal jsem ji (je přece na zip) a našněroval jsem si ji zpředu na papulu. Nikdo ani necekl. Paní průvodčí mě dokonce pochválila. Rouška totiž barevně ladila s větrovkou, byla skvěle omyvatelná, protidešťová a působil jsem, když jsem si nasadil ještě i černé brýle, jako frajer v ochranném obleku, který je odpovědný za životy druhých a ctí předpisy a chystá se pomáhat a chránit.

Do práce mi v pět odpoledne telefonovala milá, že se chce se mnou sejít u nás na nádraží, i povídám: „Chybí mi rouška.“ A Karolína na mě skutečně počkala v šest na našem nádražíčku a věnovala mi mou první bílou.

Je pohodlná, protože na gumičky. Stačí ji nasadit a jakýkoli pocit odpovědnosti ztrácím. Rouškovaná mě ostatně fascinovala od začátku. Nemusím se na nikoho usmívat, nikdo nevycítí mé záměry. Jsem jako Černý jezdec z Rychlých šípů, než tuto verzi zakázali. A připadám si často takřka neviditelný - a trochu i jako potenciální vrah. Určitě jako bankovní lupič. A jak už jsem řekl, navíc nosím černý brejle.

Mám přitom ten nejkvalitnější gel na ruce a chodidla, Prymulovu podobenku stále v záňadří u koltu a prsty a škvíry mezi nimi, to vše si teď častěji myji. Ale roušky obecně neřeším. Na to není čas. Hodím ji vždy po příchodu domů na ústřední topení a šťasten jako boží hovádko věřím, že se virus odpaří a pojde. Tu oblíbenou zelenou roušku už nosím asi měsíc, i když jednou mi ji žena vyprala, tak to byl den s růžovou. 

Na kole lze pak jezdit i bez roušky. Po lesích. Po polích. Po hřbitovech. Ale třeba na cestě v lese člověk může potkat plno lidí. I stařenky.

Je lépe si možná roušku nasadit. Jedu vždy tak 156 km v hodině, i prosvištím okolo těch paní, které sice tak-tak uhnou, ale vždy za sebou slyším: „To je ale slušný mladík, že? On má roušku. To kvůli nám. Hned se cítíme bezpečně.“

A jednou jsem jednu milou babu, asi tak 45 let starou, dokonce omylem nabral v šílené rychlosti na berany řídítek a vezl ji nějakých 60 metrů hájíčkem. Celý čas říkala: „Já se s vámi, Cyklisto, cítím tak bezpečná. Vy na mě dýcháte jen skrz roušku a určitě nejste neviditelný přenašeč, jelikož už by vás Prymula dávno vysledoval skrze mobil a zavřel do karantény.“

„Mobil mám vždy doma!“ já na to. „Někdy i v kýblu s vodou. Kdepak telefouny. Na mobilu se uchycuje virů nejvíc. To je plast! Na mobily pozor!“

No, ale doma o tom už nikdy nežertuji,“ skončil můj Cyklista. „Máme třiadevadesátiletou maminku a ona mi každý večer říká: Cyklisto! Už bys měl vynalézt tu vakcínu, jelikož nic nevede k moci státu víc než válka a pandemie.“

A tak se vždy zašiji do laboratoře ve sklepě a vynalézám a vynalézám. Jestli nepřijdu dřív o játra, vakcína bude na světě a Česko má další Nobelovu cenu jistou.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

koronavirus

Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.

Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.

autor: PV

Ing. Kateřina Konečná byl položen dotaz

Mír na Ukrajině

Paní Konečná, dobrý den. Jednak gratuluji ke zvolení. Vy opakovaně tvrdíte, že EU má nástroje, jak ukončit válku na Ukrajině. Zajímá mě jaké? Podle mě EU nezmůže nic. A ještě co si myslíte o podmínkách, které si klade Rusko, aby válku ukončilo? Chce nejen část území Ukrajiny, ale požaduje i to, aby ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Lukáš Kovanda: Důvěra v českou ekonomiku je nejvýše za dva roky

10:45 Lukáš Kovanda: Důvěra v českou ekonomiku je nejvýše za dva roky

komentář k vývoji důvěry v českou ekonomiku letos v červnu.