O pouhých pět dnů později v úterý 5. března prohlásil prezident České republiky Petr Pavel: „Jsem pro to, abychom hledali nové způsoby včetně pokračující diskuse o možné přítomnosti na Ukrajině.“ Vyslovil se pro to, aby naše vojenské jednotky vstoupily na Ukrajinu a tam se věnovaly výcviku ukrajinských vojáků.

Dva přední činitelé našeho státu se nedokáží domluvit ve věci, jejíž následky mohou být pro nás pro všechny fatální. Každý z nich tvrdí něco jiného, odporují si a navzájem se popírají. Tak vypadá naše bezpečnostní politika či spíše politika, která si s bezpečností jen zahrává.

Jak víme, ukrajinští vojáci jsou cvičeni v řadě evropských zemí, u nás mimo jiné ve vojenském prostoru Libavá. Výcvik na území členských zemí NATO má tu drobnou výhodu, že se zde vojáci nemohou stát terčem úderů protivníka. Generál ve výslužbě Petr Pavel si to jako jeden z mála lidí vůbec neuvědomuje, když tvrdí: „Je naprosto identické, pokud budou ukrajinští vojáci absolvovat výcvik se západními instruktory v jejich domovských zemích, nebo přímo na Ukrajině.“