Máme zde jasný výsledek přehlasování menších států těmi většími. Navíc tisková konference příslušného komisaře zcela zřetelně ukázala, že Evropská komise přistupuje k jednotlivým státům jako k podřízeným regionům. Jsme tedy opět v podobné situaci, jako když o našem osudu rozhodovala Moskva.

Letos na podzim nás čekají parlamentní volby a v lednu 2018 i volby prezidentské. Oboje hlasování si zaslouží naši pozornost a hlavně naši účast. Když se podíváme na programy jednotlivých stran a hnutí, zjistíme, že jsou prakticky totožné. Všichni chtějí vyšší platy a důchody, více investic do infrastruktury apod. Co zůstává stranou, je náš postoj k Evropské unii. Přitom Brusel řídí naše životy více než Strakova akademie v Praze. A je velmi reálné, že po podzimních volbách v Německu bude tlak na přesun dalších pravomocí do Bruselu ještě větší. Ostatně Angela Merkelová nalezla v novém francouzském prezidentovi silného a spolehlivého spojence. Následující čtyři roky, tak budou pro vývoj v Evropské unii zcela zásadní.

Současná česká politická reprezentace nemá absolutně žádnou koncepci pro náš vztah k Evropské unii. Většina stran se omezí na konstatování, že chtějí být v hlavním proudu. Zbytek zmateně blekotá o reformě EU. A volič tápe, nechápe a podle toho volí. Pak jsme v situaci, kdy drtivá většina občanů nechce euro, ale v parlamentu mají drtivou většinu strany, které si vstup do eurozóny přejí. Kde je asi chyba?