Jan Vávra: Práva a povinnosti monarchy

14.02.2014 15:33

Případ návrhu vysokoškolského zákona, který měl přenést pravomoc – a zároveň povinnost – jmenovat vysokoškolské profesory z prezidenta na jiného ústavního činitele, je dobrou ukázkou začínajícího fungování občanské společnosti. Vítězství akademické obce nad politiky ukazuje, že má smysl postavit se svévoli těch politiků, kteří se domnívají, že jejich názor má přednost před přijatými pravidly hry.

Jan Vávra: Práva a povinnosti monarchy
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezident Miloš Zeman

Na počátku bylo prezidentovo odmítnutí jmenovat profesorem Martina Putnu, který se o něm soustavně kriticky vyjadřoval. Šlo samozřejmě o porušení povinnosti dané ústavou. Po vlně kritiky, která se na prezidenta snesla jak od akademické obce, tak od veřejnosti, vymysleli politici šalamounské řešení, kdy Putnu nejmenuje prezident, jak by tomu mělo být, ale on se přesto profesorem stane. Role mouřenína se tehdy ujal dnešní předseda ODS, tehdy ministr školství Petr Fiala. Už tato akce, kterou pan Fiala předem konzultoval s prezidentem, byla za hranou ústavy.

Po sérii trapných a malicherných šťouchanců mezi prezidentem a akademickou obcí učinil prezident slavnostní prohlášení, ve kterém se práva – jak to sám nazval – jmenovat profesory dobrovolně vzdal. Byl to samozřejmě nesmysl, bohužel nikdo z politiků prezidentovi nevysvětlil, že on sám se nemůže nějaké povinnosti vzdát, nýbrž že by musel někdo – prezident toto právo nemá – navrhnout změnu platné právní normy. Na to začali politici v čele s ministry školství vymýšlet právní konstrukty, které by umožnily vůli pana prezidenta vyhovět. Bohužel se našlo nemálo politiků, kteří se na této hře vyhovět prezidentovým vrtochům, podíleli. Protože nikdo nechtěl pana prezidenta popouzet, tak si mu bývalý ministr školství ani nedovolil předložit návrhy na jmenování nových profesorů, kterých se nakonec nakupilo 85.

Pevný postoj akademické obce nakonec vedl k tomu, že politici byli nuceni obrátit a návrh zákona, který by prezidenta oficiálně nutnosti jmenovat profesory zbavil, odmítli. Kupodivu i hlasy ODS, která v návrhu zákona najednou spatřila ohrožení dělby moci. 

Na výsledku nic nemění skutečnost, že jmenování vysokoškolských profesorů prezidentem - na kterém rektoři tak trvali - je dědictví rakouské monarchie a že dnes se ve většině vyspělých zemí žádná podobná oficialita nevyskytuje. Důležité je něco jiného. Monarchové z vůle boží chápali velice dobře, co si mohou dovolit, ale i co je jejich povinností. Monarchové z vůle lidu se zatím domnívali, že si mohou dovolit vše, ale povinnosti pro ně neexistují. Nyní bude zajímavé sledovat, jak se prezident k povinnosti jmenovat oněch 85 čekajících profesorů postaví. Politici by mu rozhodně neměli pomáhat vymýšlet další úhybné manévry. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

RNDr. Luděk Niedermayer byl položen dotaz

bezpečnost EU

Z čeho jste nabyl dojmu, že EU zvládá řešit otázku bezpečnosti? Máte pocit, že si dokázala dobře poradit s migrační krizí, a že je připravena na tu další?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 353. Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně

16:59 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 353. Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně

Petr Žantovský ve svém pravidelném „Jak jsem potkal knihy“ tentokrát vybral pro májové čtení báseň o…