Květnové rozhodnutí Ústavního soudu týkající se úřední změny pohlaví bylo pozoruhodným počinem. Možná ještě pozoruhodnější jsou ovšem některá vyjádření soudu a soudce Jaromíra Jirsy, která se týkají samotné funkce Ústavního soudu.

Nález přináší zarážející tvrzení, že „Úlohou Ústavního soudu je mimo jiné „katalyzovat“ demokratickou diskusi v situacích, kdy dosud neproběhla nebo kdy je dlouhodobě dysfunkční.“ Ústava ovšem žádnou takovou funkci ústavnímu soudu nedává, ten má podle článku 87 ohledně zákonů rozhodovat o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Jinými slovy, ústavní soud má ve svém rozhodování brát v potaz pouze ústavní pořádek, k jiným okolnostem nepřihlíží. Za povšimnutí také stojí, že ústavní soud diskusi, o kterou z pochopitelných důvodů není velký zájem, katalyzuje tak, že svým autoritativním rozhodnutím její výsledek fakticky předurčí.

Ústavní soud v nálezu také zaujal stanovisko, že nečinnost českého zákonodárce v této otázce je neudržitelná, protože zůstáváme jednou z mála evropských zemí, kde zákonný požadavek chirurgického zákroku pro změnu pohlaví přetrvává. Právní situace v jiných zemích je ovšem z hlediska českého ústavního pořádku irelevantní a pro suverénní zemi irelevantní být musí. Právní poměry v Československu v roce 1936 ukotvující rovnost všech lidí také musely v porovnání s právními poměry u některých našich pokrokových sousedů budujících Novou Evropu vypadat neudržitelně.