Kolem turecké agrese do kurdské provincie Afrín, nacházející se na severu Sýrie, se dějí neuvěřitelné věci. Způsob, jakým Západ i Východ mlčí k masakrům Kurdů páchaných Tureckou armádou a džihádisty, připomíná předehry k 2. světové válce. Občanskou válku ve Španělsku, Anschluss Rakouska, Mnichovskou zradu, v jejímž důsledku muselo Českolovensko odstoupit nacistům pohraničí. A nakonec Protektorát.

Člověk by čekal, že v zemi s touto historií budou politici citliví vůči rozpínavým agresorům. Zvlášť když jde o diktátora, který se netají obdivem k nacistickému Führerovi Adolfu Hitlerovi. A který novou verzi turecké ústavy opsal podle stavu v době, kdy Hitler uchopil diktátorské pravomoci.

Mlčení ministra zahraničních věcí - herce Martina Stropnického - až zase tolik nepřekvapuje. Už z minulosti jsme si zvykli, že když mu nikdo nenapíše part, tak mlčí. Není prvním ani posledním českým ministrem zahraničních věcí, který neví, kdy už mlčet nemá. Minimálně od našeho vstupu do NATO a EU se naše vlády chovají, jako by ČR žádnou zahraniční politiku neměla. Český ministr je něco jako tlumočník názorů Bruselu do češtiny. V souvislosti s tureckou invazí do Afrínu a mlčením českého ministerstva zahraničí jsem si opakovaně vzpomněla na staré pořekadlo novinářů z dob socialistického Československa: "dočkej času jako ČeTKa TASSu". Tehdy se také s nějakým stanoviskem čekalo až na to, co řeknou soudruzi z Moskvy.