Jana Šťastná: Proč začala 2. světová válka. Pakt Molotov-Ribbentrop z pohledu globální politiky

Někteří politici se dnes ani trošku nestydí, když vyřknou slova, že nás osvobodily Spojené státy nebo že nás Rudá armáda vlastně neosvobodila, ale kolonizovala. Zapomněli na projekt ”konečného řešení české otázky” (Endlösung der tschechischen Frage) a na celkový plán Generalplan Ost na likvidaci a vysídlení Slovanů? Nebo nezapomněli, a … (Margaret Thatcherové jako předsedkyni britské vlády je připisovaný výrok : «Na území SSSR je ekonomicky opodstatněna existence patnácti miliónů lidí».)

Slyšíme také, že Sovětský svaz vlastně spolu s Hitlerem začal válku, když po podepsání paktu Molotov- Ribbentrop „napadl Polsko“.

Skutečně ho napadl?

A proč vlastně začala 2. světová válka? Byla to jen otázka nějakého rakouského šílence nebo za tím stály i jiné síly?

Jak už bylo zmíněno dříve, hlavním cílem osnovatelů druhé světové války byl od začátku Sovětský Svaz, nejen pro jeho zdroje, „nebezpečným“ se pro nadnárodní řízení ale stal i sovětský bolševismus. Hitler byl nástrojem nadnárodního řízení v čele s britskými a americkými „elitami“. Mnohé západní firmy v čele s americkými společnostmi se podílely na přezbrojení německé armády.

Není za tím ale ještě něco víc?

Po 1. světové válce bylo Německo na základě Versailleské smlouvy nuceno platit západním zemím obrovské reparace, které zničily jeho ekonomiku. Od ekonomických problémů, nezaměstnanosti, chudoby lidí pak už není daleko k tomu, že lidé vidí spásu v Hitlerovi, který sliboval práci a obnovení hrdosti Německa.

Byla to náhoda? Nebo promyšlený plán? A kdo je schopný takový plán vytvořit a naplňovat?

Nadnárodní řízení

V analýze s názvem Západ a SSSR aneb jak ve skutečnosti probíhala „studená válka“, která se později stala součástí knihy O světě křivých zrcadel, se píše:

„Když se rozhlížíme po světovém dění, můžeme mnohdy vidět zvláštní věc, kdy se nejeden státník či politik začne chovat způsobem, kdy doslova škodí nejen sobě, ale i své zemi.

Příkladů nelogického chování světových politiků bychom mohli najít celou řadu. Jsou natolik zvláštní, že je nelze vysvětlit pouze osobními (ne)kvalitami jejich aktérů, jejich mocenskou svévolí či krátkozrakostí. Tím bychom mohli vysvětlit jednotlivý případ, nikoliv situaci, kterou můžeme často pozorovat, kdy v čele různých zemí a národů stojí ZEJMÉNA takoví lidé, kteří projevují výše uvedené vlastnosti a nelogické chování. To přivádí k otázce, zda za tím neexistuje nějaký zájmový systém, který k moci záměrně přivádí lidi s výše zmíněnými charakteristikami. A skutečnost, kdy řada po sobě následujících, sebedestruktivních národních vlád prokazatelně pracuje proti zájmům zemí, které řídí, pak rozšiřuje naši otázku v tom smyslu, zda tyto země a jejich vlády jsou skutečně suverénní.

Převážná většina obyvatel se domnívá, že suverénní je taková země, kdy její správa je řízena vládou a prezidentem, kteří byli do svých úřadů zvoleni demokratickými volbami obyvatel této země nebo zemi řídí jiný monarcha, manažer či diktátor, jehož legitimita není většinou obyvatelstva zpochybňována.

Lidé, kteří se zabývají otázkami řízení společnosti, mnohdy vidí některé souvislosti a propojení chování své vlády s nadnárodními zájmy a ovlivňováním této vlády ze strany cizích zemí natolik zřetelně, až to vyvolává dojem existence nějakého „světového spiknutí“.

Na základě probíhajících procesů, kterých jsme my nebo naši předkové svědky, vidíme, že procesy ve světě nejsou náhodné, ale jsou řízené. Z analýz dějinných událostí vyplynulo, že existuje subjekt, který řídí vývoj procesů ve společnosti. Můžeme ho pojmenovat jako „světové zákulisí“, „nadnárodní řízení“, „globální zákulisí“ nebo také „globální prediktor“ (od slova predikovat). Řízení probíhá z drtivé většiny bezstrukturním způsobem – tj. řízení realizované neadresným šířením informací nebo pomocí tzv. matric. Základy tohoto řízení jsou analyzované ve fiktivním románu „Poslední gambit“. Ve středověku docházelo k řízení lidí v chrámech, v kostelech, dnes si lidé dobrovolně zavedli „chrám“ až k posteli = TV.

Řízení lidí probíhá pomocí kultury, filmů, systému vzdělání, rozšiřování fám, …. Masmédia plní úlohu zavádění určitých společenských stereotypů. Řízení přes média cílí i na politiky (loutky), ti podle reakcí masmédii a míry svého chápaní reagují na „podněty“. Cílí i na skupiny konkrétních lidí a těm jsou pak předávány informace v novinách pomocí určitého systému kódování informací, který je veřejnosti neznámý.

Podíváme-li se na dějiny lidstva, není možné přehlédnout, že civilizační vývoj na naší planetě je doprovázen nikdy nekončící řadou válek.

Jaká je tedy koncepce řízení „světového zákulisí“, když ve světě probíhají neustále války? Zjednodušeně se dá říci, že takto koncepce je nelidská, je davo-elitární.Globální systém je nastavený jako otrokářský a dost dlouho trvalo nadnárodnímu řízení, aby ho dostalo ze stavu viditelného otrokářství do stavu skrytého otrokářství. Lidé si neuvědomují, že jsou otroci. Základní nástroj zotročení lidstva je úrok. To je ale téma na jiný článek.

Proč začala 2. světová válka?

Rozvoj kapitalizmu na základě liberálně-tržního ekonomického modelu sebou přinesl hrozbu vyčerpání biosféry a nesmyslného plýtvání zdroji v závodech ve spotřebě. Nadnárodní řízení proto vypracovalo projekt vykořenění kapitalizmu a liberálního projektu cestou marxistické permanentní revoluce. Kapitalismus měl nahradit globální pseudosocialismus podle receptů Marxe, kde by si byli všichni rovni, ale někteří rovnější, všichni by měli „všechno“, ale reálně nikdo (až na „vyvolené“) nic. Jak by to vypadalo, kdyby se tento projekt (ve své podstatě kastový fašismus) uskutečnil a podařilo by se ho vyladit do stavu udržitelnosti v následnosti generací, ilustruje román Ivana Jefremova „Hodina býka“.

Už 1. světová válka byla připravována jako prolog ke světové revoluci. Ale tento projekt zkrachoval, ve mnohém díky Rusku. Nejdříve Lenin trval na uzavření Brest-litevského míru, což vedlo k uvolnění revoluční situace v Evropě, díky čemuž se světová marxistická revoluce 20. let neuskutečnila. Bylo to narušení plánů globálního zákulisí. Zákulisní hráči proto museli z jedné strany podpořit SSSR s koncepcí vybudování socializmu v jedné samostatně vzaté zemi, a z druhé – organizovat „velkou krizi“ let 1929 – 1930 a dovolit Velké Británii organizovat druhou světovou válku 20. století, během níž měl marxistický socializmus získat světovou autoritu a Britská koloniální říše měla zaniknout. [1]

Jednalo se o mnoho-variantní dlouhodobý plán: pokud zvítězí Hitler, budou cíle zákulisí řešeny přes něj, pokud zvítězí Sovětský svaz, bude expanze marxismu řešena postupnou měkkou metodou na základě mezinárodní prestiže SSSR a tím i marxismu.
Scénář světové revoluce se připisuje osobě J. V. Stalina, ale ve skutečnosti za ním stálo světové zákulisí. Stalin tyto scénáře reálně narušil, podobně jako Lenin.

Vládnoucí síly Británie a Francie měly své cíle – pěstovaly naději na zachování kapitalismu a systému globálního kolonializmu a cíleně pracovaly na to, aby se německým nacionál-socialismem zaštítily před marxismem a bolševismem Sovětského svazu, a bolševismem a marxismem SSSR se zaštítily před německým nacionál-socialismem.

Režimy Západu tedy měly svoje plány, ale ty byly vepsány do scénáře „světového zákulisí“. [2]

Do plánů na světovou marxistickou revoluci však nezapadal ruský bolševismus. Bolševizmus není ruskou modifikací marxismu, bolševismus je odvozenina od slova „bolšinstvo“ (většina) a znamená hájení dlouhodobých strategických zájmů většiny.

Sovětský svaz se v epoše stalinského bolševismu vymkl zpod kontroly světového zákulisí. I přes počáteční tápání, které je při hledání zcela nových cest nevyhnutelné, to dokázali v SSSR otočit směrem přínosným pro většinu lidí. Tj. začali realizovat to, co mělo posloužit jenom jako vábnička na lidi – „něco jiného říkáme a něco jiného děláme“, ale oni to začali dělat!

Byl to ale proces s mnoha výkyvy, viz trockistické represe, kdy se zákulisním hráčům povedlo zbavit významných bolševiků… Stále doufali, že to trockisté přetlačí (nakonec se jim to přetlačit povedlo v osobě Chruščova a spol., ale to je téma na jiný článek).

Když zjistili, že to v Rusku nepřetlačí, tak nechali Hitlera spolknout Rakousko a Československo, a pak další státy včetně Francie, prakticky bez práce, aby ho ekonomicky posílili.

Ve vztahu k SSSR byla válka pojata jako vyhlazovací, kdy cílem bylo vyhladit co nejvíce nositelů bolševické koncepce a při té příležitosti zřízení marxistických států, fakticky fašistických.

Pakt Molotov- Ribbentrop – jak změnil plány světového zákulisí

Pro světové zákulisí, které se opíralo především o moc USA a VB, a pro realizaci scénáře světové revoluce v té politické situaci, jaká se zformovala do léta roku 1939, byla sovětsko-německá smlouva o neútočení víceméně škodlivá.

Do uzavření smlouvy vypadala situace následovně:

USA a Velká Británie jako síla rozhodující o tom, která z obou stran konfliktu vyhraje:

– buď „Německo a jeho spojenci“ na jedné straně linie fronty nebo

– SSSR prakticky bez spojenců na druhé straně linie fronty.

Po uzavření paktu M-R se situace změnila:

Západní státy se ocitly ve válečném stavu s Německem dříve, než začala válka mezi SSSR a Německem. Takže se začátkem války mezi SSSR a Německem se Sovětský svaz de facto automaticky stával spojencem všech států, které už vedly bojové akce proti Německu a jeho spojencům.

Útok Německa na Polsko, který už byl v té době na spadnutí, mohl automaticky přerůst do vojenské srážky SSSR a Německa. Už týden po začátku války, 8. září 1939, byla německá vojska na přístupových cestách do Varšavy. A vojenské a politické špičky Polska 17. září utekly na území Rumunska. Až když bylo zcela jasné, že Velká Británie a Francie svému polskému spojenci nepomůžou a wehrmacht dokáže rychle okupovat celé Polsko a fakticky se dostat na přístupové cesty k Minsku (sovětsko-polská hranice ustanovená po polsko-sovětské válce ve 20. letech probíhala několik desítek kilometrů od Minsku, což bylo velmi nebezpečné pro SSSR), bylo rozhodnuto, že ráno 17. září byly jednotky Rudé armády vyslány na takzvané Kresy – dnes jsou to části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy (tj. území, které SSSR ztratil v polsko-sovětské válce ve 20.letech a kde žili Bělorusové, Ukrajinci, Litevci).

Pakt M-R odsunul válku s Německem téměř o dva roky, čímž dal možnost přezbrojení a reorganizace ozbrojených sil SSSR. Byl to v dané situaci geniální Stalinův tah.

Kdyby světová válka začala jako válka mezi SSSR a Německem, tak by mělo „světové zákulisí“ možnost na základě loajality, ve které si udržovalo všechny válčící strany, po vyhodnocení perspektiv z hlediska svých cílů zvolit si podle svého uvážení čas vstupu západních zemí do války i stranu, ke které by se přidaly. To by znamenalo, že by mělo ve svých rukou rozhodující vliv na to, jak by ta válka skončila a na poválečné uspořádání systému mezinárodních vztahů. [3]

Poválečný vývoj

V roce 1953 Stalin napsal „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“, kde nepřímým způsobem v marxistické terminologii poukázal na nutnost zbavení se marxismu, poukázal na jeho metrologickou neprůkaznost (tj. nevědeckost), čímž mu de facto vynesl smrtelný rozsudek.

Světové zákulisí bylo vynuceno improvizovat – „zařídilo“ vraždu Stalina [4] a „odhalení kultu osobnosti“ na 20. sjezdu KSSS v roce 1956. V Sovětském svazu byl spuštěn proces „destalinizace“. Projekt neutralizace kapitalistického liberálního projektu s pomocí marxismu definitivně padl, a v kapitalistickém táboře byl nastartován proces biologické a kulturní degradace – hippies, drogy, LGBT, sexuální revoluce, rock + rap, porno, feminismus,… kult spotřeby a zábavy, mravní rozvrat. V literatuře začal být budován kult „skvělého nového středověku“, ze sci-fi mizela komponenta vědy a techniky v pozitivním smyslu.

Od 70. let socialistický blok de facto kapituloval a začal fungovat jako dárce surovin, aby Západ vydržel dokud nebude připraven jeho rozpad (v 70-80. letech byl Západ v těžké vleklé krizi, ze které se dostal teprve v 90. letech, kdy si začal parcelovat zisky z pádu socialistického bloku);

Na konci 80. let byl SSSR a soc. blok metodou „kulturní spolupráce“ připraven ke krachu, v plánu bylo na základě „šokové terapie“ natolik „vyléčit“ obyvatelstvo SSSR od kapitalismu, aby samo volalo pro návratu marxismu nebo fašistické diktatuře (tzv. Harvardský plán na 3 pětiletky: 1. Gorbačov, 2. Jelcin, 3. SSSR 2.0 nebo fašismus pod kontrolou globálního zákulisí). Na základě nově sebraného SSSR 2.0 měla být provedena demontáž Západu.

Plán padl díky tomu, že v roce 1995 Zjuganov odmítl vyhrát ve volbách a zvítězil znova Jelcin, který měl na začátku volební kampaně podporu 1-3%.

A na toto zajímavé téma se podrobně podíváme v dalším článku.

[1] Analytická práce O válkách ZDE

[2] z knihy Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky

[3] z knihy F ord a Stalin: O tom, jak žít lidsky

[4] Petrohradské vědomosti z 10.03.1992 v krátké zprávě „CIA plánovala zavraždit otce národů“ informovaly (s odkazem na knihu amerického historika Burtona Hershe – Staří přátelé: americká elita a kořeny CIA), že plán zavraždění J. V. Stalina byl schválen ředitelem CIA Allenem Dullesem v roce 1952.

Od roku 1945 do roku 1951 vyšlo prvních 13 svazků sebraných spisů J. V. Stalina, které obsahovaly jeho knihy, články i texty ústních vystoupení do roku 1934 včetně. Ale příprava vydání 14. – 16. svazku šla tak pomalu, že je možné mít za to, že fakticky bylo vydávání jeho spisů zastaveno v roce 1951 – tedy ještě za jeho života.(Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky)