1. Úvodní poznámka

Když jsem byl osloven organizátory tohoto setkání, zda bych byl ochoten pronést proslov na téma obnovy české státnosti, pochopitelně jsem si nejprve položil otázku, jestli jsem to právě já, kdo se by měl k takto citlivé a dnes velmi žhavé problematice v úvodu setkání vyjadřovat.

Jako místopředseda Ústavního soudu nemohu nevnímat, že postavení Ústavního soudu v očích veřejnosti v poslední době není právě třpytivé.

Ale je to právě Ústavní soud, který jako soudní orgán kontroly ústavnosti má stále značný podíl na prosazování a naplňování Ústavy a Listiny a kde jinde hledat odpověď na to, co je státnost než v Ústavě. Proto jsem pozvání přijal a tímto za ně i děkuji.
Nejprve několik slov o státu jako nositeli státnosti, pak o samotné státnosti a nakonec o tvůrcích státnosti.

2. Stát

Významnou roli v diskusích o úloze a povaze státu hraje historie.

Zdá se, že pokud chceme zjistit pravou podstatu státu, musíme se vrátit k antickému myšlení. To, co my dnes vidíme jako složité, mnohotvárné a těžko uchopitelné, antičtí myslitelé vnímali v průhledné jednoduchosti, prostotě, účelnosti. Dnes naopak díky rozvoji různých odvětví společenského života jsme se naučili vnímat jevy kauzálně, tedy hledáme příčiny určitých následků. Účel státu, jeho úloha se nám rozmlžuje a postupně vytrácí, což mnohdy omlouváme tím, že se stát vyvíjí.