Jak sdělují Parlamentní listy.cz, na místě někdejšího koncentračního tábora má také vzniknout památník Romů. Poněkud nejasné nebo zavádějící je však sdělení, že „kupujícím“ je Muzeum romské kultury. Máme tomu rozumět tak, že byl-li vepřín firmy Agpi oficiálně vykoupen státem, byly tyto peníze transferovány Muzeu romské kultury, které už svým prostřednictvím či svým jménem subjekt firmy Agpi koupil pro účely památníku Romů? Zaplatil to stát, či Muzeum romské kultury? Co je to za kulišárnu?

Znovu se nabízí provést seriozní, bezemoční, předem nekalkulované zhodnocení, resp. vyhodnocení celého záměru památníku v Letech. Jak totiž vyplývá z celé řady odborných vyjádření a názorů renomovaných historiků v čele s panem prof. Ratajem, specialistou na danou problematiku, ale také na základě odborné expertizy Ústavu pro soudobé dějiny při Akademii věd České republiky, pocházející z roku 2006, je zcela evidentně prokázáno, že tábor v Letech nebyl ani koncentrák, nebyla v něm páchána genocida a nic, co by opravňovalo k věrolomnému tvrzení, že v tomto táboře byl uskutečňován holocaust. Tím je také vyvráceno i nepravdivé tvrzení některých představitelů romských občanů a zainteresovaných politiků, podle kterých se pan T. Okamura dopustil popírání holocaustu, stejně jako konstatování poslance pana Roznera, který prý lživě prohlásil, že tábor v Letech byl pseudokoncentrák! Navzdory těmto skutečnostem se nikdo oběma poslancům ani slovem neomluvil, naopak na politické scéně byly dokonce tlaky na odvolání T. Okamury z funkce místopředsedy Sněmovny.

Je tedy otázka, zda bylo nezbytně nutné za přehnanou cenu odkoupit a zlikvidovat prosperující vepřín a za dosud blíže netransparentních podmínek uvažovat o vybudování památníku na pozemku, který je svou velikostí naprosto neadekvátní potřebám uvažovaného památníku. Pokud jde o úvahu o samotném památníku Romům, není od věci zmínit, že jistý „památník“ již existuje. Je otázkou, zde by nestačilo tento památník přiměřeně kultivovaně (ale skromně) upravit, aby odpovídal současným podmínkám a nebyla nutná několikamilionová investice na vybudování impozantního památníku v podobě repliky například původního baráku, nebo stromové aleje, případně také mohyly s křížem. Jakkoli se toto řešení jeví poměrně jednoduché a nenákladné, opak bude pravdou. Stačí si připomenout „lavičku V. Havla“ za statisíce korun.