Protože základním nosným tématem akce bylo zpochybnění stávajících dogmat o tom, že se klima na zemi mění následkem činnosti člověka. Z příspěvků na konferenci naopak vzešlo poznání, že to člověk napříč historií přizpůsobuje svůj život průběžně a mimo jeho vůli probíhajícím klimatickým změnám. Jde v zásadě ryze o odborný spor, tak proč je kolem toho takové politické hysterie?
Protože to čelně nabourává eurounijní kánony, na nichž byla uměle vystavěna politika Green Dealu. Nejprve se definovala teze (člověk mění klima), z něhož plynulo zdánlivě prosté řešení – jak mu v tom zabránit. A protože klimatu nejde zabránit v ničem, nechceme-li se vrátit k myšlence vetknuté v písni Poručíme větru, dešti (text sepsal Václav Čtvrtek, ano, ten od Křemílka a Vochomůrky), je tedy nutné bránit v jeho aktivitách člověku, státům, národům, firmám. Výsledek je však tentýž. Zcela iluzorní představa možnosti sociálně-inženýrských zásahů do objektivní a soběstačné reality.
Takové tendence měly všechny totalitní režimy, jak si je pamatujeme z minulého století. Nacisté se svou brutálně praktikovanou eugenikou i komunisté se svou naivní historickou koncepcí. Jen vzpomeňme: v roce 1960, když se měnila Ústava a slovutný legislativec Zdeněk Jičínský do ní vetknul „vedoucí úlohu strany“, zcela vážně hovořil prezident Antonín Novotný o tom, že éru socialismu (každému podle jeho zásluh) už jsme od Února 1948 zvládli a nyní nastupujeme do éry komunismu (každému podle jeho potřeb). Pravda nebyla ani v jednom tom tvrzení. Ekonomicky jsme byli následkem války a zběsilého znárodňování stále ještě dost na huntě, budovalo se sice s nadšením, a to často nepředstíraným, ale předepsaná struktura průmyslu, koordinovaná z Moskvy s ostatními satelity, mnohdy neodpovídala reálným předpokladům.
Malý příklad: už od časů Rakouska jsme byli tahounem evropského sklářského průmyslu, za 1. republiky jsme se vyšplhali mezi nejvyšší příčky hospodářských výsledků, hlavně díky spotřebnímu průmyslu (např. hodinky atd.), ale také zejména v éře funkcionalismu špičkové architektuře a stavebnictví. A samozřejmě též díky automobilovému průmyslu. Tatra, Praga, Laurin&Klement, Walter, Wikov, to nebyly zdaleka jediné značky, které bleskurychle motorizovaly tehdejší život. Kdo si dnes vzpomene na vůz Enka? Nebo Gatter? Nebo Hara? Ví dnes někdo, že se auta vyráběla třeba v Rakovníku nebo i brněnské Zbrojovce? V důsledku direktivní politiky z východu nám po Únoru zbyla jen Škodovka a Tatrovka, jeden vůz pro lid a druhý pro papaláše (mluvíme samozřejmě o vozech osobních). Nu a s tím zbytečkem rodinného stříbra jsme naložili tak macešsky, jak jen šlo: prodali jsme AZNP Mladá Boleslav Volkswagenu takříkajíc „za odvoz“ a ještě mu nadělili desetileté daňové prázdniny. Takže když se kymácí zem pod VW, mj. i následkem vyděračské unijní politiky kšeftování s emisními povolenkami, můžeme snadno očekávat dopady i na naši Boleslav.
Kapitolou samou pro sebe je elektrizace autodopravy. Už se na to téma namluvilo hodně. Změny v USA slibují, že se tam začne v této oblasti pěstovat racionálnější politika, což snad bude mít, sice opožděný, ale přece jen nějaký dopad na nás a Evropu. On ten elektromobilismus je totiž předně strašidelně drahý. Ale mají na něm zájmy jisté kruhy. A to je to slovo: zájem. Když EU zakazovala tradiční žárovky, bylo to výsledkem tvrdého lobbingu výrobců těch tzv. úsporných. Totéž s vysavači atd. A kam čert nemůže osobně, nasadí neziskovku. To bylo tehdy řečí o klimaticky nezbytné změně oněch technologií. Neziskovkáří placení jednak ze samé EU, jednak z kasiček těch, kdo mají ony zájmy, nakonec dosáhli svého.
Vybavuje se mi jedna relativně nedávná (z loňského jara, ještě před eurovolbami) televizní debata. Na jednom konci stolu seděl nějaký europirát, na druhém konci vědec, energetik. Pirát hájil do krve myšlenku, že do roku 2030 nesmí po EU jezdit jediné auto se spalovacím motorem, vše musí být na baterky. Vědec se na jeho plamenný proslov díval s pobaveným úsměvem a pak řekl: „A víte, pane poslanče, co je klíčovým prvkem pro stavbu elektromobilů? Wolfram. Jenomže ho na Zemi není dost. Rozhodně ne tolik, aby stačil na výrobu takového množství vozidel. Co s tím budete dělat?“ A pirát bez mrknutí oka odvětil: „To řeší jiná komise“.
A v tom to je. Přírodovědci, kteří staví na základech svých věd, tím zároveň podkopávají samolibý a svévolný agitační povyk všech těch sociálních inženýrů, kteří chtějí poroučet větru, dešti, a hlavně dostávat tučné apanáže od držitelů zájmů. Jak se připisuje Churchillovi: Follow The Money, za vším hledej stopu peněz.
Úplná katastrofa, a té jsme nyní v EU svědky, nastává, když se tyhle zájmy a jejich hlasatelé spojí či sloučí s politickým vedením daného státního či nadstátního útvaru. Takové paní Leyenové snad už ani není trapné, že neví, o čem mluví, když mluví – téměř o čemkoli. V našem případě o Green Dealu. Škody, které to může přinést, asi ani nelze spočítat. Rozhodně na jejich konci bude masová pauperizace Evropanů, větší ochota vpouštět sem migranty a vyrábět problémy, které by nemusely být, kdyby… Říkal se kdysi takový vtip: „Co je to RVHP? Nejlepší způsob, jak vyřešit problémy, které by nebyly nastaly, nebýt RVHP.“ Historie se umí opakovat. Bohužel.

Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV