Tedy aby bylo jasno. Nemám vůbec nic proti demonstracím, ať jsou jakékoli, jsou-li požehnané našimi moudrými pražskými úřady včetně přemoudřelého magistrátu. Svobodu shromažďování a projevu jsme si vycinkali před třiceti lety, proto dobře nám tak, nestěžujme si.

A tak tedy demonstrujme, co se do nás vejde. Kdykoli, kdekoli, proti všemu a za cokoli. Proti vydávání majetku potomkům německé šlechty, Sparty Křetínskému, Slavie Číňanům, TV Barrandov Kellnerovi a ČT partě kolem Moravce. Protestujme proti všem názorům a lidem, jež se nám nelíbí jen proto, že jinak smýšlí, a dokonce i jinak volí, zatracení kobliháři. Protestujme proti úrovni televizních seriálů, demonstrujme proti demonstracím, taky proti obohacování jaderného paliva izotopem 235 či naší společnosti prvky předobrého islámu. A klidně i pro vydání toho oligarchického slovačiska české spravedlnosti, nebo alespoň pro to, ať už se o něm konečně nějak rozhodne na nejvyšší zemanské úrovni. Vše povoleno.

Demonstrujme kdekoli, avšak jenom ne na Václavském náměstí. Ne proto, abychom případně čímkoli od slovesných zvratků po počmárané kdeco znesvětili posvátný střed stověžatého města, jež je středem české země, středu to Evropy. Především proto, že tak neuvěřitelně zranitelné nepřehlédnutelné davy občanstva jakéhokoli složení a původu pod kopím sv. Václava jsou odjištěnou rozbuškou číhající časované bomby ohrožující nejen ty přítomné. Uvědomil jsem si to tenkrát u záběrů pořízených z nejvyšších pater okolních domů či teras paláců. Fotografující fotografové, novináři zachycující letmé dojmy z ptačí perspektivy, upřímně se bavící tam sídlící či pracující čumilové dalekohledem lovící v lidské mase tváře známých jednotlivců.