Aby fortifikovali generálovy možnosti, vytvořili někteří jeho podpůrci z řad podnikatelů a poradců, spolek Spolu silnější, který má patřičným způsobem upravit anebo alespoň pozitivně interpretovat generálovu minulost.
Je potřeba říci, že generál Pavel pochází z komunistické rodiny. Jeho otec byl vojákem z povolání Československé lidové armády a tedy komunista. Až na naprosto okrajové osoby, působící spíše v technických funkcích v rámci předlistopadové armády, museli být všichni vojáci z povolání ČSLA členy komunistické strany. Byla to prostě jejich pracovní knížka.
Pan generál se v roce 1983 stal členem komunistické strany. Osobně v tom nevidím žádný velký problém. Ostatně, jak současný premiér, tak i prezident, byli v určité fázi svého života členy komunistické strany. Nebudí to ve mně velké nadšení, ale je to jejich věc, ale také třeba informace pro některé voliče. Je asi rozdíl mezi normalizačním komunistou, kterým byl např. A. Babiš a komunistou, který se stal členem této strany v rámci tzv. obrodného procesu v roce 1968 a více méně ukončil sám členství anebo s ním bylo členství v KSČ rychle ukončeno v letech 1969-1970. To je případ Miloše Zemana.
Připusťme také, že za třicet let se lidé změní. Asi se změnil i pan generál. I když, pokud byl členem předlistopadové vojenské rozvědky (VKR), tak je to tak trochu na pováženou. Vlastně je to něco podobného členství v STB. Ale říkám otevřeně, že by mě to tolik nerušilo, jak to ruší plány těch, kteří by gen. Pavla, nyní přesvědčeného proamerického a proatlantického činitele, rádi viděli coby silně proamerického a proatlantického prezidenta republiky. Prostě, chtěli by mít dokonalou antitezi prezidenta Zemana, který sice není ani protiamerický, ani protiatlantický, ale tu a tam se svou často zmiňovanou koncepcí zahraniční politiky „Všech azimutů“, je echtpravičákům notně podezřelý. Dokonce někteří z nich, tak jako např. primátor Hřib, se snižují ke konstatování, že Rusko a Čína zde má, tedy každá z těchto zemí, dvě ambasády. Tu svou a pak její pobočku na Hradě. To je samozřejmě nesmyslné, ale komunistožrouti, sinožrouti a rusožrouti tomu s nadšením věří. A svou politickou rigidností a nesnášenlivostí si teď vytvořili sami velký problém. Po tři roky byl gen. Pavel jedním z nejvyšších představitelů NATO. Před vstupem do struktur NATO byl nepochybně prověřen ze všech možných stran a úhlů zpravodajskými službami, zejména Spojených států. A pan generál by se tak hodil se svým reakcionářským slovníkem, coby kandidát na českého prezidenta za sjednocenou českou pravici.
Nyní je ale v situaci, že se oprávněně obávám, že může dopadnout tak, jako někdejší premiér úřednické vlády Jan Fischer, když se stal v roce 2012-2013 kandidátem pravice na prezidenta. A protože pravice měla někoho ještě pravicové echtovnějšího, tak několik týdnů před prezidentskou volbou se objevily Fischerovy billboardy, na nichž byl tento dobrý muž oděn do milicionářské uniformy. Pan Fischer zřejmě nikdy milicionářem nebyl, ale na pravověrné pravicové voliče to zabralo. Hlavním kandidátem pravice pro druhé kolo prezidentské volby se tak stal K. Schwarzenberg.
Pánové ze spolku Spolu silnější se domnívají, že pokud najdou pár ochotných historiků, kteří napíší, že gen. Pavel se nikdy nezpronevěřil demokratickým hodnotám, nikomu neublížil, neupevňoval komunistický režim etc. etc., bude to mít podobný efekt, jako kdyby jej ponořili do nádrže se savem. A poté, co pan kandidát z bazénu sava vystoupí, bude očištěn jako slovo boží.
Upřímně jim závidím jejich starosti. Cit mi říká, že významné části voličů je členství pana generála v předlistopadové KSČ vcelku lhostejné. To, že chtěl budovat kariéru za komunistického režimu, konec konců, nebyl sám… Problém je se pak nově stylizovat do naprosto antikomunistické, antiruské a protičínské (tedy protikomunistické) pozice, jak se od kandidáta „té pravé“ české pravice očekává.
Prostě, celá ta snaha je komická a trapná, jako bude trapný tento kandidát, pokud bude útočit na bývalý režim, kde začal stavět, celkem bez skrupulí, svou kariéru a současně budou trapné i jeho útoky na mocnosti Východu. Pravice bude muset nejspíš hledat vhodnějšího kandidáta bez poskvrnky. To je do určité míry výhoda levice, u jejíhož kandidáta by asi vůbec nevadilo, pokud by byl z rodiny, kde rodiče byli například komunisté či členy Svazu československo-sovětského přátelství (pro jistotu dodávám, že ani v jedné z těchto preferovaných starorežimních organizací jsem nebyl).
Jiří Paroubek
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
