Je do značné míry antitezí prezidenta předchozího. V Kongresu USA a v jeho horní komoře, v Senátu, strávil Biden desítky let. Byl oběma americkými politickými stranami uznáván jako konsensuální politik, centrista a bylo-li to potřeba i jako muž kompromisu. Možná i proto se před dvanácti lety stal, po boku Baracka Obamy, viceprezidentem Spojených států. Znal dobře senátory obou stran a dovedl s nimi jednat. S dosavadním vůdcem republikánské většiny v Senátu (dnes jsou v Senátu USA ovšem jiné poměry sil, neboť demokraté vyhráli poslední senátní volby v Georgii a získali oba mandáty, takže síly obou stran jsou v Senátu jsou vyrovnané) McDonellem jsou osobní přátelé, a to i přes zcela rozdílné názory v řadě směrů.

Spojené státy byly málokdy v tak složité situaci, jako jsou nyní. Dlouhodobě ztrácí pozice ve světě. Nemají již vojenskou, ani ekonomickou sílu k tomu, aby prováděly skutečně globální politiku. V Asii se jim vynořil geopolitický soupeř, jehož ekonomická síla již čtyřicet let dynamicky roste. A jehož hospodářství bude během několika let silnější nežli to americké. Uvidíme, jaké poučení z toho nový americký prezident vyvodí. Pokud bude pokračovat v politice obchodních sankcí a protekcionismu vůči Číně (vyšší cla na čínské zboží stejně nakonec zaplatí američtí spotřebitelé) anebo projeví větší pragmatismus alespoň takový, jaký projevoval vůči Číně, když byl viceprezidentem B. Obamy.

Čína přitom neprojevuje žádné teritoriální nároky, kromě Jihočínského moře a neprojevuje žádnou agresivitu ve vztahu k zahraničí. Prostě pokračuje v politice, kterou dělala Říše středu, s krátkým přerušením v době Maova působení, více než dvě tisíciletí. Trumpova administrativa nedokázala třetímu světu nabídnout žádné alternativy typu obřího čínského ekonomického programu „Pás a cesta“, do kterého se zapojily již desítky zemí.

USA za Trumpa nepochopitelně vycouvaly i z tichomořské hospodářské spolupráce, v níž se nutně, po odchodu USA, stala Čína dominantní zemí. V rámci této ekonomické zóny spolupracuje i s některými americkými spojenci jako jsou Japonsko, Austrálie a Filipíny. Prostě svět se mění.

Ovšem největší problém stojí před novým prezidentem ve Spojených státech. Trumpovou administrativou zcela nezvládnutá pandemie koronaviru, prakticky ochromila život ve Spojených státech a tvrdě zasáhla americkou ekonomiku. Biden je nyní ve stejně složité situaci, pokud jde o oživení americké ekonomiky, jako byl v roce 1933, při nástupu do prezidentského úřadu F. D. Roosevelt. Ten přinesl Americe New deal, který znamenal ohromné reformy a ve svých důsledcích oživení americké ekonomiky a také např. zavedení sociální zákonodárství, které řešilo problémy milionů nezaměstnaných Američanů. Roosevelt v zásadě během několika let dokázal oživit americkou ekonomiku, zachránit Spojené státy a jejich politický a ekonomický systém. Ovšem, pokud se podíváme na dopad New dealu detailněji, musíme říci, že důsledky Velké krize v hospodářství Spojené státy překonaly až militarizací své ekonomiky v průběhu II. světové války.