Tak především, nově zvolený americký prezident Trump sliboval již před volbami, že nasadí na dovoz zboží z Evropy cla ve výši 10 procent. Po volbách svá prohlášení poněkud změnil, když sdělil, že toto zvýšení cel na evropské zboží, dovážené do Spojených států, nebude nutné, pokud Evropa bude zvyšovat zcela dobrovolně odběr amerického plynu a ropy. Zbývá dodat, zejména pokud jde o plyn, že by se jednalo o dodávky plynu, který je podstatně dražší nežli ten ruský.

Ve středu německý ministr hospodářství sdělil, že německá ekonomika v tomto roce poroste o 0,3 % HDP, a nikoliv, jak bylo ještě v říjnu předpokládáno, o 1,1 %. Oba číselné údaje jsou ovšem hrou malých čísel. Pryč jsou doby, pro českou i německou ekonomiku zlaté časy, kdy Rusko dodávalo do Evropy levné suroviny. Především levné energetické suroviny, ale také levné průmyslové kovy. To vše podporovalo konkurenceschopnost německého, ale také českého a obecně evropského průmyslu. Teď je všechno pryč. V rámci tzv. zbavení se závislosti na Rusku si členské státy Evropské unie pořídily dodávky dražších energetických surovin, třeba i z USA, což pochopitelně ovlivnilo ceny energií.

A pokud nyní Němci hovoří o minimálním hospodářském růstu své ekonomiky v roce 2025 (a za pár měsíců přijdou na to, že ten růst bude vlastně nulový), nečeká Českou republiku v oblasti vývoje ekonomiky nic pozitivního.