Když před dvěma lety zaujatá slovenská média vytvořila virtuální realitu, jako by vraždu novináře Kuciaka a jeho partnerky, snad zorganizoval  premiér Fico anebo když ne on, tak ministr vnitra Kaliňák, mělo to zcela mimořádně důsledky. Na Slovensku se poté rozvinul seriál protivládních demonstrací, který měl za následek, že se v krátké době odporoučeli ze své funkce policejní prezident, po něm ministr vnitra a nakonec sám premiér Fico. Fikce zapůsobila a demontáž vlády a politické pozice Roberta Fica byla zcela dokonalá. Slováci chtěli i po letech kvalitního vládnutí, v nichž jim rostla bezprecedentne životní úroveň, najednou zásadní změnu. Tím netvrdím, že za vlády R. Fica všechno bylo to nejlepší. Vytvářely se parazitní podnikatelské struktury navázané na celou hierarchickou strukturu Smeru a ovlivňující její rozhodování, což samozřejmě nebylo nic dobrého. A nic dobrého to ani nepřineslo.

Prostě Robert Fico v závěru svého vládnutí byl jinou osobou, než Robert Fico z doby své první a druhé vlády.

Nicméně,  marketingová konstrukce směřující k jeho konci byla nespravedlivá a vlastně vybraná a ostudná. Zejména měšťanská část slovenských středních vrstev to celé zbaštila i s navijákem.

Pellegriniho vláda si po Ficově vynuceném odchodu vedla velmi dobře a i když Směr v letošních parlamentních volbách oproti minulosti hodně ztratil, oněch 18% hlasů, které získal, nebylo vůbec špatným výsledkem. Je zejména dobrým východiskem pro revanš v příštích volbách. Bohužel, cesty obou hlavních protagonistů Smeru, Fica a Pellegriniho, se záhy po volbách rozešly. Je to velká škoda nejen pro Smer, ale zejména pro voliče, které Směr reprezentoval a jejichž zájmy v posledních patnácti letech velmi dobře hájil.