Mezi ty staré potíže počítejme rozpad zpracovatelských kapacit, které tradičně využívaly domácí zemědělskou prvovýrobu, jako jsou cukrovary, konzervárny a další. Patří sem taky mlékárny, masokombionáty nebo obchodní řetězce, které se vzdálily sedlákům v důsledku superkoncentrace podniků do několika gigantů. Z velikosti se pak odvíjí sebevědomí oligopolních zpracovatelů a distributorů, že mohou dodavatelům diktovat ceny i další tržní podmínky. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který by měl nad férovými podmínkami trhu dohlížet, se nad nimi dlouhá léta jen hloubavě zasnil. Trochu probouzet se začal až letos, po novelizaci zákona o velké tržní síle, kdy už se nemůže vymlouvat na chybějící legislativu.

Další vleklý problém, tradičně slabá ochrana zemědělské půdy, nás denně připravoval o 25 hektarů úrodných lánů, to je 40 fotbalových hřišť, kde místo brázd najdeme logistické haly a další stavby, které klidně mohly obsadit nějaké opuštěné průmyslové prostory. Jen by to bylo trochu obtížnější. Novela zákona o ochraně půdy tomu zabrání, ale až za deset let, až doběhne přechodné období, které ustoupí všem dosud připravovaným projektům.