A tak pokud primátor Hřib má problém s konsensuálně mnoha českými vládami prováděnou politikou „jediné Číny“, měl by si to nechat pro sebe. Místo toho se setkává se samozvaným „premiérem Tibetu“, vyvěšuje vlajku neexistujícího státu Tibet, navštěvuje na kontroverzní pracovní cestě domů na druhém konci zeměkoule Tchaj-wan, kterou ČLR bere jako odštěpeneckou provincii. A tak se nemůže divit, že Číňané přicházejí s drobnými odvetnými kroky.

Pokud bylo nějakému hudebnímu tělesu z Prahy, které nese název pražské, zrušeno koncertní turné po Číně, je to nepříjemné. I prostředky, které mohlo toto hudební těleso vydělat v Číně, by nemuseli platit čeští (pardon, pražští) daňoví poplatníci ze svých kapes. Kromě toho si myslím, že pražské hudební těleso rádi zastoupí přímo v Číně například hudebníci z Německa, Itálie, z Rakouska či z Polska. Anebo z Ruska.

Pražská koalice na radnici začíná připomínat pytel blech. Naplno se také ukazuje, že primátor Hřib, z božího dopuštění a úradkem tří politických formací, na svou funkci prostě nestačí. Nemá zkušenosti s řízením a o městě dohromady nic neví. Zakrývá to nesmyslnými úlety do mezinárodní politiky. Tyto úlety se mohou určité skupině Pražanů skutečně líbit. Jsou v zásadě antikomunistické, protičínské a protiruské. Takhle ale pan primátor skutečné problémy Prahy nevyřeší. A které z problémů jsou z nich ty největší? Není to ani problém Tchaj-wanu či toho, zda Prahu osvobodili Vlasovci či Rudá armáda.