Také pánové Vystrčil a Kolář, kteří dnes vystupují se svými „výhradami“, které by vlastně - pokud by je prezident bral vážně- znemožnily prezidentovu cestu do Číny, si zřejmě dali začátkem července pár dní bene. A teď už jsou zase v práci nebo tam, kde to považují za práci. A přemýšlejí, jak prezidentovu cestu co nejvíce zkomplikovat a nejlépe ji zhatit.

A tak se v LN objevil v pondělí (12. 7.) článek autorky I. Křížové pod názvem „Hledá se termín čínské mise“. Skutečným autorem článku je ovšem zřejmě nikoliv Křížová, ale náš výtečný diplomat a vůbec borec na zahraniční politiku, Petr Kolář. Ten v duchu přístupu svého zaměstnavatele (tím zrovna nemyslím popletu Vytrčila, předsedu Senátu), hledá důvody, proč to vlastně nejde, aby M. Zeman do Pekingu v příštím roce jel.

V článku se přitom objevuje jedna velmi závažná informace, kterou Vystrčilové, Kolářové a spol. rádi přehlížejí. Obchod mezi Evropskou unií (EU) a Čínou, dosáhl v roce 2020 objemu 709 mld. dolarů, takže je větší nežli obchod mezi EU a USA. Ten ve stejném roce dosáhl objemu 671 mld. dolarů. Já bych ještě dodal, že bychom měli respektovat také to, že velká část českého exportu do Číny jde formou subdodávek zejména německému průmyslu, který kompletuje hotové výrobky, mj. také z českých komponentů a náhradních dílů. Takže není ve statistikách našeho obchodu s Čínou vidět. To platí zejména pro automobily. 

Předpokládat proto, že zejména Německo bude provádět vůči Číně trumpovsky hloupou politiku rozšiřování dovozních cel, sankcí a vývozu lidských práv, je poněkud liché. Ostatně M. Zeman nepostupuje při svém rozhodnutí o udržování vztahů s Pekingem na přiměřené úrovni ani svévolně,  ani náhodně. Ale naopak plánovitě ve smyslu dohody o strategické spolupráci, kterou Česko a Čína před šesti lety podepsaly. To, že tato dohoda nepřivedla do Česka větší objemy investic z Číny, je jen naše hloupost.