Vláda Petra Fialy se dostala v průzkumech veřejného mínění až na úroveň 17% důvěry  veřejnosti. Je to rekordně nízké číslo, které snad už ani dál klesat nemůže. Těžko bychom hledali v polistopadové historii Československa a Česka vládu s podobně nízkou důvěrou veřejnosti.

Zvláštní ovšem je, že kritiku mainstreamových médií tolik nevzbuzují činy vlády, které velmi závažným způsobem ohrožují do budoucna ekonomiku státu a tedy jeho národní zájmy, ale činy méně podstatné.

V zásadě jedinou významnou položkou státního rozpočtu, která zaznamenala v hubených letech hospodářské stagnace významný růst o desítky miliard korun, jsou výdaje na zbrojení. A logicky z toho vyplývá, že pokud letošní příjmy státního rozpočtu vlastně stagnují a jedna položka výdajů výrazně roste (pominu-li důchody, kde je to pochopitelné), není potom dostatek peněz ani ve zdravotnictví, školství, sociální oblasti, kultuře i jinde. Proto zde máme protesty lékařů a nemocničního personálu, které se v závěru roku podařilo zažehnat, spíše však odsunout o nějakého půlroku. Vláda nebude schopna požadavky lékařů prostě řešit. Podobné je to se školstvím, kde se sice situace uklidnila, ale latentně hrozí, že se krize brzy vrátí.