Český export do Ruska loni dosáhl výše téměř 85 miliard korun, což jsou v době pandemie výtečná čísla. Naopak ruský export k nám přesáhl 67,3 miliardy korun. Poprvé, co má paměť sahá po sametové revoluci (za bývalého režimu jsem ta čísla příliš nesledoval), byla česká obchodní bilance s Ruskem aktivní.

Když se dívám na ohlasy současné situace v česko-ruských vztazích v českém podnikatelském prostředí, nalézám mnoho hlasů vybízejících ke střízlivý příštím reakcím z naší strany. Podnikatelé hovoří o možnostech, které skýtá obrovský ruský trh pro odbyt našich automobilů. Anebo pro naše, v Kunovicích vyráběná letadla (ale možná i ultralehká letadla vyráběná jinde). Ze zhruba stopadesáti českých firem, které s Ruskem obchodují, velkou část tvoří ryze české strojírenské firmy, které pokud ztratí odbyt pro svou produkci na ruském trhu, jiný už zřejmě v dohledné době nezískají. Těch 85 miliard korun našeho exportu do Ruska představuje téměř 2% HDP naší země. Rusko nám tradičně dodává plyn, ropné deriváty a celou řadu dalších surovin. Ty jsou u nás dále zhodnocovány a s vysokým stupněm přidané hodnoty obchodovány na zahraničních trzích.

V situaci, ve které budeme po ukončení pandemie, ztráta jakéhokoliv trhu, včetně toho obrovského ruského, bude komplikovat hospodářské oživení české ekonomiky. A to jakékoliv vládě, která zde po podzimních volbách vznikne.