Vývoj nezastavíš. Liberální demokracie je taková, jaká je, a je založena na trvalém a nenávistném konfliktu uvnitř politiky i společnosti. S tím alespoň naše generace nic nenadělá. V budoucnosti tento její „klad i zápor“ zřejmě přispějí k postupnému posílení neliberálních systémů, kdy zejména blok Rusko a Čína v různé míře a diferenciovaně bude posilovat. Zjednodušeně lze znovu hovořit o konfliktu Západ – Východ, a to nejen v geografickém, ale zejména geopolitickém smyslu. I podle obdivovatelů liberální demokracie tzv. autokratický Východ posiluje a tzv. demokracie oslabuje.

Přesně v tomto duchu se konaly i říjnové volby v Česku, a i když ANO Andreje Babiše v podstatě se stejným předsedou získala absolutně nejvyšší počet hlasů pro jednotlivou stranu ve volbách i mandátů, ve Sněmovně nemohla vytvořit vládu, koalice SPOLU + PIRSTAN jako celek vyhrála s heslem JDEME NA ZÁPAD a ne NA VÝCHOD. Důvodem bylo, že bývalí spojenci ČSSD a KSČM zcela selhali díky vnitřním nejednotám a zjednodušenému antibabišismu, který připomínal rétoriku tehdejší opozice a dnešní koalice. I proto se nedostaly do Sněmovny. Zcela zaslouženě. Tyto strany díky spojení s Babišovým ANO dosáhly snad největších sociálněekonomických úspěchů v historii České republiky od roku 1992. Ne, nepřeháním. I Když ČSSD několikrát byla lídrem vládnoucí koalice, spojení s pravicí, ať již v podobě opoziční smlouvy, či ve spojení s lidovci či Unií svobody, bránilo důslednému prosazení v té době ještě zcela věrohodné a přirozené sociálně demokratické politiky, zaměřené na lidi práce, a nikoliv na progresivistické modely, přicházející k nám ze Západu.

Levice Šmardy (ČSSD) a Konečně (KSČM) se stala politicky impotentní, neschopná řešit dnešní reálné problémy rozhodující části obyvatelstva.

Bohužel i SPD, naše „vlastenecko-antimigračně-antivaxerská strana“, nezískala potřebný počet hlasů a v podstatě kopírovala úspěchy-neúspěchy svých zahraničních stranických kolegů, rakouských Svobodných a německé AFD, protože v této nezměněné podobě tyto strany uměly halasně protestovat a být silně radikální, ale stejně tak úspěšně v trvalejším mířítku odrazovat část umírněnější voličů, zhruba pět procent, které by byly potřebné jako sůl.

Z hlediska volebního výsledku pravicová koalice formálně silně zvítězila šikovným využitím Rychetského volebního fígle pro ulehčení vzniku koalic se ziskem 108 mandátů (ale nevyčítejme jim to – stejný fígl mohly udělat ČSSD+KSČM, a určitě by se do Sněmovny dostaly). Z hlediska legitimity, počty odevzdaných hlasů pro ANO i SPD a mohutný propad zhruba jednoho miliónu hlasů za strany, které se do Sněmovny nedostaly, od počátku znamená, že koalice SPOLU + PirSTAN získala pouze 40 procent voličských hlasů, a odpovídá to i prvnímu průzkumu podpory vlády, uskutečněnému agenturou SANEP za období od 13. - 19. ledna, podle kterého vláda Petra Fialy má podporu 38 procent, nepodporuje jí 54 procent dotazovaných a asi 6,5 procenta dotazovaných neví.