Současné prezidentské volby na Ukrajině mohou být a zřejmě budou zásadním zlomem ve vývoji za posledních pět let.

Před pěti lety Západ, zejména Obamovy USA a EU v podstatě vedená Angelou Markelovou odstartovali „konečné zúčtování“ s drzým Ruskem, které podle západních ideologů i politiků už mělo právo jenom mlčet a nechat si vše líbit. Odstartovala nová fáze studené války a vztahy s Ruskem a možnost náhodného vyvolání celosvětového konfliktu je umocňována nejagresivnější politikou nástroje Západu, tj. politikou NATO.

Rusko a Putin bylo a je vnímáno jako zdroj všeho zla a nepřítel, zejména proto, že v geopolitických střetech znovu a znovu při relativně úsporném a na poměry angažovanosti oproti USA a jejch spojenců mnohem umírněnějším postupu.

Výsledek se dostavuje, ale přesně opačný od zámyslu.

Dnes Rusko z 90% rozhoduje, co bude v Sýrii a i na Blízkém východě a v jistém smyslu Západ, a to nejen USA už hrají jen druhé housle. Jeho postavení je dáno neskutečnou komparativní výhodou: Rusko nikomu nepřikazuje, co která země může či nemůže a má vynikající vztahy se zeměmi, které jsou jinak navzájem ve vražedném poměru. Skvěle si rozumí s Izraelem, Iránem, Irákem i Saudskou Arábií, a vlastně bez výjimky s celým arabským světem. Zároveň trvale bez ohledu na útoky je schopno se v dílčích ovšem strategických oblastech dohodnout tajně i s USA. A tak byli Britové šokováni, že neprošla jejich rezoluce v Radě bezpečnosti namířená proti tažení maršála Haftara, protože ji zablokovali Američané i Rusové.