Novým rumunským prezidentem byl ve druhém kole zvolen nevýrazný starosta Bukurešti Nicu?or Dan. Poražen byl představitel „krajní pravice“, „nacionalista“, „radikál“ a „populista“ (abychom citovali alespoň několik nálepek, které mu zejména v Bruselu přilepili) George Simion. Volební účast byla nebývale vysoká 65 %, Dan získal 53, 8 % odevzdaných hlasů, Simion 46, 2 %. Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová v bezprostředním blahopřání Danovi si prý „ulehčeně oddechla, když se výsledek voleb dozvěděla“. 

O tom lze ovšem pochybovat, neboť i kdyby Simion vyhrál, jistě by se našlo něco, čím by šlo výsledek zpochybnit, vzpomeňme anulování výsledků prvního kola voleb loni v prosinci u „krajně pravicového“ Georgesca. A Rumuni by byli nuceni volit znovu tak dlouho, dokud by nebyl prosazen ten „správný“ kandidát. Než se pokusím vyvodit z této aktuální rumunské zkušenosti několik obecnějších závěrů, stojí za to si říci, co Simion tak „krajně pravicového“ obhajoval, že von der Leyenové (a Macronovi, Tuskovi, Merzovi i Zelenskému, jak jsme se dozvěděli) „spadly kameny ze srdcí“, neboť zřejmě méně vadil kandidát sám, ale více překážel jeho politický program. 

Simion kandidoval za národně konzervativní stranu Aliance pro unii Rumunů. Jeho program nijak nevybočoval z programu této strany. Nezpochybňoval členství Rumunska v Evropské unii, „pouze“ byl kritický k rozhodovacím procesům v unijních institucích, které považuje za „nedemokratické“. Simion nezpochybňoval členství Rumunska v NATO, nepodporoval však další posilování této aliance směrem na východ. Simion se ve svém programu zastával etnických Rumunů, žijících na Ukrajině, když tvrdil, že „jejich práva na život dle svých tradicí“ jsou na Ukrajině omezována.