Na sociálních sítích na mě včera v čase těsně před začátkem pražské demonstrace za demisi premiéra Andreje Babiše a ministryně spravedlnosti Marie Benešové „vybafnul“ článek profesora Ivo Budila s neuvěřitelným titulkem: Milionchvilkaři jsou nepřátelé demokracie. Obstojíme dnes? (k přečtení zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Ivo-Budil-Milionchvilkari-jsou-nepratele-demokracie-Obstojime-dnes-584061 ) Tohle normálně (a demokraticky) smýšlející člověk nemůže myslet vážně. Budil píše o nebezpečí barevných revolucí, což je ale naprostá chiméra. Ano, nebezpečí nám opravdu hrozí, ale z Ruska, kam nás táhne prezident Zeman a podivná klika kolem něj.
Rozdíl mezi demokracií vyspělou a vyčpělou
Co mělo být na včerejší demonstraci nedemokratického? Že lidi projevují nespokojenost s premiérem, který nám v zahraničí udělal nebetyčnou ostudu? Že je to usvědčený estébák a nyní i podvodník? Vše, čeho se „nebabišovci“ obávali, se ukazuje, že byla pravda. Nechci slyšet argumenty typu, že zatím není k dispozici konečný unijní audit a že musíme počkat na překlad. Evropská komise by totiž nevypustila materiál, který by byl zpochybnitelný. Jistě může dojít k drobným korekcím, ale že Brusel chování premiéra považuje za překračování pravidel, obcházení zákona a nezákonný střet zájmů, je jasné. A že nepůjde o drobné, které nepochybně Česko bude muset vracet, je taky evidentní. Není mi z včerejší ani předchozích demonstrací známo nic o nedemokratických krocích, které by organizátoři ze spolku Milion chvilek plánovali. Že požadují demisi takto nedůvěryhodného premiéra? Nechť ho nahradí někdo jiný z hnutí ANO. Co je na tom nedemokratického? Všechny řeči o kampani jsou směšné a jde jen o snahu odvést pozornost, znectít kritiky, zkrátka čítankové volání zloděje “chyťte zloděje“. Rozdíl mezi naší a vyspělou demokracií (a že už jsme k ní měli dobře nakročeno!) je v tom, že už jen s podezřením (byť vyhrál volby) by Babiše slušný prezident nejmenoval. Kdyby podezření vyšla najevo později, premiér by odstoupil.
Jde o morálku a pravdu. Vadí?
Tady přeci jde v první řadě o základní principy morálky! Na tom se snad shodnou všichni, kdo považují pravdu za základ demokracie. Ti všichni zpochybňovači a kritici lidí v ulicích jen přikrývají základní neduh společnosti, kterým je převlékání lži za pravdu. Jak může mít naše demokracie, naše vláda, náš prezident důvěru, když vrcholní představitelé státu lžou, kradou či dokonce překračují zákony? O ničem jiném to není! Lidi nechtějí vychovávat svoje děti v atmosféře lží a podvodů. K jejich nespokojenosti s takovým vedením státu nepotřebují žádné barevné revoluce, uplácení nebo manipulaci řízenou… odkuď, že vlastně? Ze Západu? Z Evropské unie? Z islámského světa? Absurdní. Takže ano, nebezpečí tu je. Spočívá v tom, že někteří lidé slouží podivným politickým směrům a mají pocit, že musí společnost ochránit před zlem.
Ano, i média jsou vinna
Existuje totiž hrozba různě ovládaných sdělovacích prostředků, které, na rozdíl od těch veřejnoprávních, nemusí dodržovat vyváženost, vícezdrojovost atd. Výrok, že všechna média mimo veřejnoprávní jsou manipulativní, samozřejmě neplatí. Některá z nich jsou přirozeně závislá na svých majitelích, mají svou řekněme dramaturgii, poctivý názorový směr. Snaží se být objektivní a plnit úlohu informačního servisu veřejnosti a politiky kontrolovat, což je v demokracii právě úloha novinářů. Existují ovšem i privátní média, která jsou manipulativní a píší do nich promiskuitní novináři. Nejhorší pak jsou média vyloženě štvavá, dezinformační a manipulativní. Jejich slovník známe my starší ještě z dob totality, zde máme lety vycvičený instinkt. Rozpoznáme je.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
