Po vystudování Právnické fakulty Univerzity Karlovy pracuje v létech 1975 – 88 ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře. Tam v roce 1982, v době nejhlubší totality, získává kandidaturu věd, za práci o ochranném dohledu. Tento právní institut, který ona obhajuje, používal komunistický režim mimo jiné k šikanování členů disentu. Pánové Jirous, Battěk, Gruntorád a jiní by mohli vyprávět. Dnes se hájí tím, že tento dohled byl určen jen pro kriminální živly. Mezitím v roce 1974 vstoupila do komunistické strany, aby mohla dělat kariéru. To jí nebránilo, aby se po roce 1989 angažovala v Občanském fóru. Ostatně nebyla jediná. V roce 2013 kandiduje úspěšně do sněmovny za hnutí ANO, jehož se stává v roce 2015 členkou. Od roku 1991 také vyučuje na Filozofické fakultě UK, od roku 1993 na Západočeské univerzitě v Plzni, kde je dokonce vedoucí katedry trestního práva. O kvalitě této vysoké školy není třeba hovořit, získání titulu na této „univerzitě“ po půl roce studia bylo téměř běžnou záležitostí. Profesuru nakonec získává v roce 2006 na univerzitě v Trnavě.

V lednu 2017 se stává ministryní spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky. V době jejího „ministrování“ se proslavila výrokem ve věci odsunu Němců po roce 1945, když prohlásila, jaké je její mínění v této věci: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v Protektorátu zase tolik nedělo.“ Stovky popravených vlastenců, tisíce odvlečených do koncentráků a vypálení Lidic nebo Ležáků, to jsou dle Válkové asi jenom malichernosti.

O jejím „působení“ na ministerstvu spravedlnosti se nebudu šířit. Jejím hlavním „úspěchem“ byla milost udělená Kájínkovi. Přes všechny tyto kontroverze byla v květnu 2019 jmenována Babišem zmocněnkyní vlády pro lidská práva. A v prosinci loňského roku ji Zeman navrhnul na post ombudsmana. Zdá se, že tenhle úřad může v Česku zastávat opravdu každý. Po Anně Šabatové ostatně není divu.