Karel Januška: Soudci nebo státní úředníci?

26.08.2016 17:09

Úvaha nad rozhodováním soudců. Pochybnosti nad dodržováním litery Ústavy. Dohlíží Ministerstvo spravedlnosti na spravedlivé rozhodování soudů, nebo je mu lhostejná skutečnost, že soudci mohou vynášet nepravdivé (lživé) výroky?

Karel Januška: Soudci nebo státní úředníci?
Foto: hns
Popisek: Fotokoláž.

Teoreticky i prakticky by mělo platit, že postavení soudce je v našem politickém systému výjimečné. Každému soudci Ústava nařizuje (článek 82): Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

V první řadě nesmí žádný soudce ohrožovat svou nestrannost. Nesmí rozhodovat ve věcech, které by ve svém důsledku vedly k obohacení (nebo jinému prospěchu) samotného soudce, případně jeho blízkých. Jestliže soud rozhoduje v senátu, podmínka nestrannosti se týká každého soudce ze senátu. Otázkou je, zda soudce (nebo senát) smí ohrožovat nezávislé rozhodnutí podřízeného soudce. Domnívám se, že rozhodnutí soudu I. stupně by neměl soud II. stupně ohrožovat, ale měl by vynést své konečné rozhodnutí. To vyplývá ze zaručených občanských práv. Máme dvoustupňové soudnictví, každý občan má právo na rozhodnutí dvou nezávislých soudů. Každé odvolání občana ve skutečnosti má tento význam: „Beru na vědomí rozhodnutí soudu I. stupně. S rozhodnutím nesouhlasím a žádám (Ústava mi to nezakazuje), aby spor vyřešil soud II. stupně.“ Po rozhodnutí soudu I. i II. stupně mohou nastat opravné kroky (dovolání). Tak by měl soudní proces probíhat v souladu s Ústavou.

Prezident, jako nejvyšší představitel státní moci, jmenuje jednotlivé občany do soudcovské funkce. Z logiky správného fungování státu plyne, že může také soudce odvolávat.

Po sametové revoluci bylo největší starostí soudců, aby jejich příslušnost v KSČ a ve svazcích STB nebyla překážkou v dalším působení v justici. Což se jim zřejmě podařilo, protože si nevzpomínám, že by některý soudce byl popotahován za dřívější rozsudky.

Odměňování soudců se děje na základě zvláštních pravidel. V době nemoci soudci pobírají plnou mzdu. Plat soudce sice určuje moc výkonná (vláda, která odpovídá za hospodaření státu), ale soudci si ho mohou upravovat sami. Když se státním úředníkům přidá, jak by to vypadalo, kdyby soudcové přišli zkrátka? Proč by měli soudci respektovat znění Ústavy? Jsou přece na všem nezávislí. Tak čtu nedávné rozhodnutí Ústavního soudu. Je to smutné čtení. Soudci a „občané s právnickým vzděláním“ se nám náležitě odměnili za sametovost.

Již staří Římané dovedli rozpoznat pravdivý výrok soudu. Jednoduché pravidlo nazvali důkaz opakem. Povinností soudce bylo rozhodovat pravdivě. Až do nástupu totality platilo, že důkaz opaku je dovolen (pro případy, kdy to zákon nevylučuje). Totalitní zákonodárci upravili soudní řád způsobem, který soudcům dovoloval vynášet nepravdivá rozhodnutí. Základní formulí bylo, že soudci rozhodovali v zájmu pracující třídy a vědeckého poznání (že dělnická třída zvítězí na celém světě).

V takovém duchu byli vyškolení všichni soudci. Bohužel ani za 26 let trvání našeho „svobodného“ státu se nepodařilo, aby si právnická loby na ministerstvu spravedlnosti a v zákonodárném sboru uvědomila, v jaké hluboké zvrácenosti je naše justice. Naše vysoké školy právnického směru vychovávají a udělují tituly občanům, kteří jsou přesvědčení, že rozhodnutí soudce nemusí být pravdivé. Právníci tvrdí: „Spravedlnost v rozhodnutí soudu nehledejte.“ Co jiného, než spravedlnost musí soudci kontrolovat? Lživé rozhodnutí soudce nikdy není spravedlivé.

Má smysl vydržovat si soudce, kteří opovrhují Ústavou a přisvojují si statky, které jim ze zákona nenáleží? Soudce, kteří nevědí co je spravedlivé rozhodnutí? Jak je možné, že se ministr spravedlnosti jedním dechem omlouvá některým obviněným občanům a jiné nechává vláčet po soudech, bez existence skutkové podstaty trestného činu?

Páni zákonodárci, měli byste se probudit dříve, než povolí nervy některému nespravedlivě odsouzenému občanovi. Zákony matematiky jsou nedílnou součástí zákona. A pravda je logická hodnota, kterou lze v některých případech dokázat.

Náprava současného právního systému nemusí být vůbec složitá. Stačí, aby zákonodárci přikázali soudcům, že lidské poznání (mezi které nesporně patří všechny zákony matematiky, zákony přírodních věd, nejnovější poznatky z věd lékařských) je nedílnou součástí zákona. Soudní řízení se zkrátí a ekonomický přínos bude nemalý.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.