Shodou okolností se následně do mého zorného pole dostaly zprávy z veřejných zdrojů o stavu kauzy generála Vladimíra Halenky a spoluobžalovaných, jež bolestnost zmíněného úkazu potvrzuje. Vladimíra Halenku již  soud zprostil definitivně obžaloby. Oprávněně si stěžuje na narušení osobního života, zničení kariéry a psychické utrpení, které mu přinesl dlouholetý proces. Samozřejmě se bude domáhat finančního odškodnění podle příslušného zákona.

Řízení proti nepravomocně zproštěným  spoluobžalovaným pokračuje. Nedojde-li v hlavním líčení ke zvratu v důkazní situaci, mají naději, že je soud zprostí znova. Budou si pak stěžovat stejně jako pan generál a stát se nedoplatí.

V této souvislosti vyvstal do popředí jiný nežádoucí úkaz: neúnosná délka trestního  řízení. Prožitek účasti na trestním řízení v postavení obžalovaného je nezapomenutelný. Obvinění žijí celé  roky pod psychickým tlakem z hrozby odsouzením. Tlak pociťují i v době, kdy se z procesních důvodů v řízení zdánlivě nic neděje. Vybavuje se mi Wolkerův pojem „trestání časem“, který básník použil v jiné souvislosti.