Snad se na mne nikdo nebude zlobit, že si moc nepřipomenu, že Wenzel von Böhmen měl zemřít 28. září 935, příp. 929. Jsem vlastenec a zároveň respektuji i to, že jiní mohou mít odlišný názor. Proto nemohu uznávat takové kroky, jako bylo jím prosazované ničení pohanských svatyní, což mu mimo jiné přineslo velebení církví, v jejíž prospěch působil, takže se stal jediným českým světcem, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře římskokatolické církve. Vadí mi jeho účelové nerespektování přikázání „Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Ex 20,12; Dt 5,16), spočívající ve vyhnání vlastní matky. Respektuji, že byl v jistém smyslu člověkem prosazujícím humanitu, nenechával zřejmě propadat nevěřící do otroctví, ba spíše naopak otrokům pomáhal. Nemíním spekulovat, zda byl ve svý skutcích dobrým křesťanem, zda jeho kult nebyl veden snahou o oslabení velmi úspěšného vládce Boleslava, zda se nejednalo o snahu o posílení německého vlivu u nás, když jeho kult pak využívali i nacisté.

Nepodporuji kult osobnosti. Pro mne je tak 28. září důležitější z jiného důvodu. Nejedná se samozřejmě o narozeniny úřadujícího prezidenta republiky (narozen 28. září 1944 v Kolíně), přestože se může každý podivit, že na rozdíl od sdělovacích prostředků v dalších zemích, které často připomenou narozeniny hlavy svého státu, byla opuštěna v České republice tradice četného informování o narozeninách hlavy státu, jak ji známe již od doby prezidenta Masaryka, ale i z éry prezidenta Havla.