Ladislava Chateau: Zobecnění, která lžou

28.02.2018 10:13

Nejsem divákem televizních politických debat, stejné tváře, už předem tuším, co a kdo bude říkat. V neděli osmnáctého února jsem si však telku pustila se zájmem. Václav Moravec pozval ke své polední debatě pátera Halíka, psychiatra Höschla a právníka Kyselu.

Ladislava Chateau: Zobecnění, která lžou
Foto: Hans Štembera
Popisek: Moderátor pořadu OVM Václav Moravec

S tím prvním jsem se kdysi setkávala na univerzitě, s druhým jsem se naposledy viděla před lety na vernisáži výstavy jeho ženy, vynikající malířky, a třetího znám jen z obrazovky. Můj zájem se však rychle změnil v údiv. Trio předních českých intelektuálů se shodlo na tom, že Češi jsou rozděleni napůl, jednu polovinu tvoří ti, co myslí lokálně, zaostalé bytosti, neovládající cizí jazyky, ztraceni v cizině, krátce řečeno – slabší kusy. A ti volí Zemana. Zatímco k druhé půlce patří ti, co přemýšlejí globálně, jsou mladí, flexibilní, umějí jazyky, ve světě jsou jako doma, často premianti světových univerzit a – jak dodal doktor Kysela – do toho babišova se už nehodlají vrátit, jak mu v Americe říkali. Trio souhlasně přikyvovalo a moderátor s ním. Nevím, na kterou stranu by pánové poslali mě, ve světě se neztratím a Babiš není můj šálek čaje, přesto si v tomto směru dovolím malou poznámku: do babišova se lecjaký premiant rád vrátí, hned jak zjistí, že lék, který denně potřebuje, stojí za velkou louží čtyři sta dolarů, zatímco v babišově je na pokladnu… V tomto ohledu bych mohla uvést dlouhý seznam. A pokud jde o studenty-globály, opakovaně se všude setkávám s nemalým počtem těch, kteří pendlují z jedné fakulty ke druhé, z jedné země do druhé a nejlépe se vyznají v tom, kde který grant lze získat a ještě v pětatřiceti a čtyřiceti uvažují nad tím, čím by chtěli být… Bohužel tento styl života, jisté bezdomovectví je dnes velice ceněný životní styl, vyznává ho i rakouský spisovatel Menasse a vehementně ho doporučuje, kamkoli přijde, i na pražském festivalu spisovatelů loni na podzim. Avšak opovrhování těmi, kteří se rozhodnou jinak, pro všední starostlivost, péči a zájem o druhého v místě, odkud pocházejí, a snášejí tak i nejrůznější újmy s tím spojené, je projev povýšenosti. Mnohdy dělají život lepším totiž právě oni, ti, co myslí lokálně, abych se držela terminologie televizního tria. Právě oni totiž často dobře vědí, že život není jen výkon a tučná odměna za něj! Překvapující však bylo, že moderátor ani muk, a trio vůbec nevzalo na zřetel důsledky, které takový zjednodušený výklad může přinést, že může otupit i vyvolat odpor. Zmíněnému dělení na lokály a globály, konečně i Nietzsche se pyšnil svým nadčlověkem, nelze zcela účinně odporovat, jen platí dávno známá pravda: mnohé zobecnění lže. To však nikdo nepřipomněl, mrzuté zvláště u doktora Höschla. Zřejmě přesvědčení o vlastní hodnotě a významu nikomu z účastníků nedovolilo tu podivnou tezi zpochybnit…

Po druhé světové válce byli Francouzi nesmiřitelně rozděleni na pétainovce a protipétainovce. A de Gaulle tehdy prozřetelně zvolal: Francie potřebuje všechny své děti! Svojí politikou v tomto duchu pak značně přispěl k překlenutí velké nenávisti, velkých vášní a velkých sporů. Bohužel mezi dnešními mocnými tohoto světa je k mání jen pravý opak. Intelektuály nevyjímaje, zejména ty z nejrenomovanějších, co za každou cenu jdou s dobou! A pro úplnost a na závěr ještě dodávám, že s Halíkem, Höschelem a Kyselou velice souzněl i rozhovor, který v Reflexu v druhé polovině ledna letošního roku vedl Petr Horký s politologem Jiřím Pehe, ten dokonce vidí lepší budoucnost v tom, že za pět let půl milionů starých odejde (myšleno voličů Zemana), a pak už bude na světě lépe, jak z kontextu plyne. Známý politolog a přední komentátor, který kdysi psal pěkné příspěvky do Literárního měsíčníku, zcela zapomněl, že pokušení dobrem a vidinou lepších zítřků je – ještě nebezpečnější – než pokušení zlem, o tom už geniálně ledaco napsal ruský spisovatel Vasilij Grossman i významný francouzský myslitel bulharského původu Tzvetan Todorov.

Ale zpět k Reflexu. I závěr zmíněného rozhovoru zasluhuje pozornost, zejména použité výrazy, uvádím jen namátkou „jak rozdělení běží, to je poměrně jasné“, „tábor, který volí Zemana, bych obecně nazval postkomunistickým táborem“, „to jsou starší lidé, mentálně zakořeněni v minulosti, bojí se nových výzev“, „globalizace“, „podvýzvy, jako je migrace“, „moderní tábor“ atd. atp., samé věru imponující výrazy. Pehe však pokračuje a neúspěšného prezidentského kandidát Jiřího Drahoše považuje za materiál nevhodný za politického lídra… Výrok vskutku okořeněný. Jen si nevzpomínám, že by autor o Drahošovi před volbami psal stejně nebo podobně, že by ho považoval za materiál…

A co jim všem vyčítám? Snahu zvěcnit a znejistit člověka. Třebaže se zaklínají pravým opakem, degradují ho na věc mezi věcmi, počitatelnou položku, jakou lze nejlépe uchopit a člověka tak zmanipulovat.

Ladislava Chateau

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

Andrej Babiš byl položen dotaz

Pohrdáte prací poslanců?

Proč vám vadí oslovení poslanec? Uvažujete o rezignaci? Mluvil jste o ní už po volbách, když jste mandát získal. Pak jste si ho sice nechal, ale do Sněmovny stejně téměř nechodíte

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Je zvolení Petra Pavla vítězstvím i Petra Fialy? Čas ukáže

20:15 Ivo Strejček: Je zvolení Petra Pavla vítězstvím i Petra Fialy? Čas ukáže

Úterní glosa Ivo Strejčka