Ten odpověděl, že nejspíš ani moc ne, a to ani ve spolupráci s poraženým kandidátem Drahošem (pár hodin poté dokonce prohlásil, že Drahoš byl pro boj se Zemanem vůbec špatnou volbou, protože vyžaduje stále jen klid). Ale má prý pro republiku skvělý tip. Jeho manželka je naprosto jedinečným kandidátem na funkci poslankyně evropského parlament. Je prý hezká, cizí jazyky ovládá., takže proč ne, že ano...

Poslední slova tohoto rozhovoru jsem už vnímal vleže jak široký tak dlouhý na zádech, hned pod stoličkou, na které jsem prve seděl. Zřítil jsem se tam z šoku z toho, co jsem si právě vyslechl. Jo tak takhle se lidi dostávají do Bruselu! Prokristaživého, ten Horáček je ale hlava. Vystihne moment, kdy se na povolební vysílání ČT dívá dobře přes tři miliony lidí, pak si tohle o manželčině vrcholné kvalifikaci pro úřad evropské poslankyně jen tak jakoby od boku plácne, a ví velmi dobře, že z těch tři milionů lidí se toho někdo zodpovědný chytne, bude o té paní Horáčkové uvažovat a uvažovat, až si jí jednoho krásného dne k sobě pozve a do toho Bruselu ji prostě vyšle..

Herdekslávek – a co já? I já přece umím cizí jazyky, hezký jsem taky a mám za sebou dokonce tři knížečky politických fejetonů, takže ve sběhlosti vyslovovat se k politickým problémům i ve schopnosti jazykově se vyjadřovat mám před paní Horáčkovou možná i náskok. Takže proč ona ano a já ne? To jenom proto, že nejsem Horáčkovou manželkou? Že prostě nemám nikoho ani z přízně a ani ze známých, kdo by o mně v televizi utrousil pár uznalých slov?