Co v takovém případě uděláte? Vzkážete sousedovi, ať vám ukradené peníze nasází pěkně zpět na futro, protože v opačném případě se obrátíte na soud. Soused se vám samozřejmě vysměje, zeptá se vás, jaké důkazy proti němu hodláte soudu předložit, no a protože vy pochopitelně žádný důkaz o jeho krádeži nemáte a jste si navíc vědom i toho, že jste si ji pro uvolnění své jedovaté páry zkrátka jen tak vymyslel, ke kterémužto závěru by se stoprocentní jistotou dospěl i soud, zklidníte prostě hormony a poohlédnete se po někom dalším, na němž byste si mohl tzv. zchladit žlázu. A váš soused bude mít od vás aspoň na chvíli pokoj.

Tolik tedy jak to chodí, či jak to může chodit mezi lidmi, a hned si k tomu dodejme, že to vlastně až tak špatné není. A to proto, že je tady onen zmíněný soud, který pro mnohé rádoby udavače představuje cosi jako stopku jejich vrozené mezilidské zášti.

To ve vztazích mezi státy je to horší. Zde je totiž možné, aby jeden stát obvinil druhý stát z teroristického činu – a bez soudu a bez důkazu o jakékoli jeho vině – žádal od tohoto druhého státu za uvedený teroristický čin finanční kompenzaci, jak se v minulých dnech skutečně stalo, a to s tím dovětkem, že oním žalujícím státem je Česko a oním druhým - obviněným a o finanční kompenzaci žádaným, je Rusko, jak to potvrzuje tato úřední česká zpráva: „28. června náměstek ministra zahraniční M. Smolek předal ruskému velvyslanci A. Zmijevskému diplomatickou nótu požadující plnou náhradu škody způsobené výbuchem ve Vrběticích v roce 2014, které se odhadují na 650 milionů korun“.