Zlatý standard vystupoval ve formě zlaté mince, zlatého slitku, resp. zlaté rezervy. První forma zahrnovala jak zlaté mince, tak i papírové peníze pevně směnitelné za zlatý kov. Druhá forma vznikla jako reakce na nedostatečnou nabídku zlata pro měnové účely, kdy nebylo možné zaručit stoprocentní směnu bankovek za zlato. Došlo tak k zavádění limitů, kdy až jejich splnění vedlo ke směně papírových bankovek za zlato, což vedlo k možnosti umisťovat do peněžního oběhu bankovky s neúplným krytím. Třetí forma byla reakcí na narůstající poptávku po penězích. V jejím rámci byl stanoven dolní limit bankovek, které byly kryté zlatem. V období zlatého standardu ve formě zlaté rezervy došlo ke snížení objemu zlata v devizových rezervách centrálních bank, resp. snížení tzv. zlatého obsahu bankovek (snížení zlatého krytí[1]).

Po druhé světové válce sice dohody z Bretton Woods vedly k jisté renesanci úlohy zlata v mezinárodním měnovém systému, nicméně primární úlohu zde již hrál americký dolar. Cena zlata byla určena pevným směnným poměrem mezi americkým dolarem (USD) a zlatem. Na počátku 70. let minulého století se cena americké měny uvolňuje od vazby na cenu zlata (15.  srpna 1971 byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato a cena zlata byla od té doby určována už jen trhem), a zlato tak definitivně opouští svoji prioritní roli v mezinárodním měnovém systému.

Zlato jako dědictví centrálních bank s rezervní měnou

Výše uvedené mezníky ve 20. století následně významně ovlivnily držbu zlata centrálními bankami. Většina centrálních bank vyspělých zemí, tj. zejména USA a těch centrálních bank, které disponují rezervní měnou, drží ve svých bilancích větší množství zlata, než by bylo z jejich pohledu zřejmě vhodné. Ve většině případů jde o historický pozůstatek předchozích mezinárodních měnových uspořádání. Naproti tomu mnohé vyspělé země během posledních dekád postupně držbu zlata snižovaly, nebo dokonce zcela ukončily. Do této kategorie tzv. „nezlatých centrálních bank“ patří i ČNB, která již před dvaceti lety omezila držbu zlata v devizových rezervách na malé množství určené především pro výrobu zlatých mincí. Ve světě je nicméně stále ještě hodně centrálních bank, zejména těch z rozvíjejících se zemí, které zlato ve svých bilancích mít chtějí.

Postoje centrálních bank ke zlatu však nejsou ve světě jednoznačné…

Motivy a tendence v držbě zlata u centrálních bank vyspělých zemí oproti rozvíjejícím se, resp. rozvojovým ekonomikám jsou často opačné. Ukazuje se, že obliba zlata v devizových rezervách rozvíjejících se a rozvojových zemí (na rozdíl od zemí vyspělých) v průběhu času roste. To odráží jiné než ekonomické důvody, tj. historicky a kulturně podloženou roli zlata v daných zemích, kde zlato hraje důležitou součást života. V některých z těchto zemí jsou trendy vyšší držby zlata motivovány politickými důvody a snahou o vytlačení amerického dolaru z bezprecedentní role, kterou USD ve světovém finančním systému stále hraje. Tyto snahy se odrážejí ve zvýšených nákupech zlata ze strany těchto zemí s cílem vytvořit dostatečné zásoby zlata pro podložení jejich měn. To je však vzhledem k současnému disponibilnímu objemu fyzického zlata a množství peněz v oběhu velice obtížné, resp. utopistické. Základními požadavky kladenými na moderní centrální banky z pohledu struktury devizových rezerv jsou přitom zajištění likvidity, použitelnost a stabilita hodnoty devizových rezerv. Ostatní role, například spekulace na budoucí růst ceny aktiv (zlata), nepatří do poslání centrálních bank.

… a dochází k určité renesanci zlata

Zlato nicméně začíná sloužit jako podkladové aktivum nových forem investic. Jistá renesance v držbě zlata nejen u privátních investorů, ale i u centrálních bank může být dána vznikem nových forem investic (ETF fondy, papírové či digitální zlato). Ty mohou být alternativou k držbě fyzického zlata. Jedná se však o expozici vůči ceně zlata, nikoliv o fyzické vlastnictví zlata, což pozici těchto nových forem investic ztěžuje. Navíc jim ještě chybí léty prověřená funkčnost, tj. dostatečná důvěra pro jejich využití v rámci podkladového aktiva měn.