Smrt elitního íránského generála Solejmáního z rukou Američanů sice burzovním obchodníkům před víkendem poněkud „pocuchala nervy“, avšak žádný rapidní příval nervozity, či dokonce panické výprodeje nezpůsobila. Na burzách totiž zpětně převládlo přesvědčení, že ze strany USA nejde o zcela nepředvídaný, naprosto tedy šokující tah, ale o vlastně předpokládatelnou odezvu na poslední dobou stupňující se íránské provokace. Mezi ně patří i například útok na saúdskoarabská ropná zařízení z poloviny loňského září, který na trhu s ropou přechodně způsobil paniku.

Cena ropy Brent v reakci na generálovo zabití sice v pátek vzrostla na úroveň zhruba odpovídající té po útoku na saúdskoarabská ropná zařízení, avšak nyní zdaleka nedošlo k tak skokovému zdražení jako v září. To, že je ropa na podobné cenové úrovni jako tehdy, mají totiž na svědomí mnohem spíše škrty v těžbě kartelu OPEC a jeho spojenců a také dílčí smír USA a Číny v celní válce.

Podstatná část trhu vidí situaci tak, že se Írán svými postupně stále závažnějšími provokacemi snažil dostat Spojené státy k jednacímu stolu. Mezinárodní tlak měl Washington a Teherán ideálně dovést ke kompromisu: Amerika zmírní své sankce vůči Íránu, zatímco ten skončí se svými provokacemi. Win-win.

Teherán se ovšem zjevně přepočítal, když vsázel na to, že Trump nebude chtít zejména ve volebním roce napětí stupňovat. S tím ostatně počítaly – a stále svým způsobem počítají – i trhy. Jsou přesvědčeny, že Trump nechce válčit. Nechce podle nich určitě rozjet válku s Íránem, která by dle některých mohla přerůst až ve třetí světovou válku, a nechce ani eskalovat obchodní válku s Čínou. Obé objektivně ohrožuje jeho znovuzvolení. Třeba už jen proto, že oboje může způsobit rozsáhlé burzovní výprodeje, které by připravily o nemalou část bohatství i jeho potenciální voliče.