Za období od prosince 2018 do února 2019 dosahovala bilance českého zahraničního obchodu s živými zvířaty vesměs kladných hodnot. V případě skotu to bylo ve vyjádření v hmotnostních jednotkách 18,5 tisíce tun, v případě prasat 7,1 tisíce tun a konečně v případě drůbeže 9,9 tisíce tun. Bohužel, v případě již zpracované zemědělské produkce vykazuje Česká republika naopak vesměs schodek svého zahraničního obchodu. Přitom právě zpracovaná produkce vykazuje vyšší úroveň přidané hodnoty, a tedy také vyšší úroveň prospěšnosti z makroekonomického hlediska. Česká republika však v uvedeném období vykazuje schodek v zahraničním obchodu s hovězím masem ve výši 5,8 tisíce tun, v případě vepřového pak deficit čítající 60,7 tisíce tun a schodek 22,5 tisíce tun u drůbežího.

Klíčovým problémem českého zahraničního obchodu se zemědělskou produkcí je právě jeho silné zaměření – a zejména v oblasti vývozu – na produkty s nízkou úrovní zpracování. Typickou položku českého zemědělského vývozu jsou kromě živých zvířat například krmiva, obiloviny, olejnatá semena, minerální voda či čerstvé mléko. Česko vyváží živá zvířata, a to přebytkově, zatímco je ve schodku s dovozem zpracovaného masa, tedy i například dováží i práci zahraničního řezníka.

Tuzemský agrární vývoz se tedy soustředí na produkty s relativně nízkou kilogramovou cenou. V uplynulých zhruba patnácti letech tato levná produkce vykazuje v oblasti zemědělského exportu velmi silnou růstovou dynamiku. Celkový objem exportu tak roste nikoli z důvodu vzestupu kilogramové ceny exportu, nýbrž z důvodu rapidně rostoucího vyváženého váhového množství.