Tehdy pracoval Jiří Fajt jako ředitel Sbírky starého umění NG a zneužíval rozpočet pro vlastní cíle. Příklad: k výstavě Mistr Theodorik nechal vytisknout 10 000 katalogů, což bylo naprosto nesmyslné číslo a z toho si nechal 4000 pro vlastní potřebu. Celou dobu mého působení jsme zbývajících 6000 katalogů rozdávali, poněvadž trh byl nasycen velkorysými Fajtovými propagačními dary. Když jsem uzavřel finanční kohouty, Fajt odešel.

Zeptejte se na jeho dalších působištích jakou škodu všude zanechal. Pokud vím, kanceláři prezidenta republiky zbylo minimálně 70 miliónů dluhu. Dotažte se tehdejšího kancléře Jiřího Weigla. Dále aféra v Kutné hoře, nebo nedodělky na jeho pracovištích v Německu. Existuje tolik důkazů a je s podivem, že se neprovalily již dávno. Paní Jana Dědečková (osobně jí neznám) se věnovala analýze poměrů v NG a je možné se z jejich textů informovat. Bohužel, ministr Hermann nedbal na žádná upozornění.

Nebudu rozebírat jednotlivé oblasti působení ředitele NG. Chci jen připomenout, že jsem vypracoval všechny expozice ve Veletržním paláci, zorganizoval a kurátoroval řadu velkých výstav a sympozií, publikoval pro tyto výstavy a expozice katalogy a průvodce a n i k d y jsem za to nevzal žádné peníze. Vnímal jsem to jako součást mého úvazku. Můj nejvyšší plat po 12 letech byl se všemi příplatky 60 000 hrubého. Za celou dobu mého působení jsem dostal odměny v celkové výši 150 000,- Kč. Porovnejte to s nestydatým vydíráním NG panem Fajtem.

Pan Fajt dostatečně neplnil povinnosti získávání nových akvizic, což je součástí zákona o Národní galerii. Během mého působení přišlo do NG cca 12 000 exponátů a to v době ekonomické recese, kdy bylo velmi obtížné získávat od vlády dotace a musel jsem shánět širokou sponzorskou pomoc, mnohdy i od umělců.