Cesta ke vzdělání

Tomáš Garrigue Masaryk, nejvýraznější to symbol české státnosti, přišel na svět 7. března 1850 v Hodoníně. Ponechme stranou všechny ty nepotvrzené teorie o jeho urozeném původu (podle jedné z nich měl být nemanželským dítětem císaře Františka Josefa I.) a vycházejme ze skutečnosti, že poměry, do kterých se budoucí státník narodil, byly mimořádně skromné – matka pracovala jako panská kuchařka, otec (původem Slovák) byl kočí. Masarykova cesta ke vzdělání byla poměrně dlouhá a trnitá, trefně však vypovídá o jeho vytrvalosti a cílevědomosti.

Po absolvování základní školy studoval mladý Tomáš na reálném gymnáziu v Hustopečích a gymnáziu ve Strážnicích. Kvůli nedostatku finančních prostředků musel ovšem studium přerušit a začít se ve Vídni učit zámečníkem a v Čejči kovářem, než začal na již zmíněném reálném gymnáziu v Hustopečích působit jako podučitel. V roce 1869 odešel společně s rodinou policejního ředitele Antona Le Monniera do Vídně, kde nastoupil na Akademické gymnázium a kde také v roce 1872 úspěšně složil maturitní zkoušku. Poté už mu nic nebránilo v tom, aby začal v témže městě se studiem na filozofické fakultě. Akademické činnosti se Masaryk plně věnoval až do začátku svého působení v prezidentské funkci a dosáhl prakticky všech úspěchů, které si s ní lze spojit, a to včetně získání profesury v oboru filozofie (stalo se tak v roce 1897).

Proti proudu

Tomáš Garrigue Masaryk nebyl výjimečný pouze tím, jakým způsobem dokázal zdolávat překážky, na něž narážel při dosahování svých cílů, ale také tím, že se nebál jít proti proudu. Když v roce 1877 volal po prověření pravosti rukopisu Zelenohorského a Královédvorského, dočkal se řady odsudků a nenávistných reakcí (kritizován byl třeba i Janem Nerudou či Eliškou Krásnohorskou). Ještě více zakusil v roce 1899 během tzv. hilsneriády, kdy hlasitě vyjádřil své pochybnosti o vině Leopolda Hilsnera ve věci rituální vraždy Anežky Hrůzové. Také tehdy Masaryk údajně uvažoval o tom, že opustí svoji rodnou zemi a bude kýžený klid pro svoji vědeckou činnost (které se de facto nikdy nevzdal) hledat jinde.

Za to, že tak nakonec neučinil, můžeme vděčit nejen Masarykově odvaze a vytrvalosti, ale také jeho manželce Charlottě Garrigueové, která mu v těžkých časech byla vždy velkou oporou. A také mu za dobu jejich manželství dala čtyři děti, dcery Alici a Olgu a syny Herberta a Jana. Tento vzácný svazek byl uzavřen v roce 1878 a přetrval až do Charlottiny smrti v roce 1923 (roli první dámy posléze částečně převzala nejstarší dcera Alice).

Věrný svým zásadám a ideálům zůstával Masaryk také v raných začátcích své politické kariéry, které jsou spojeny s jeho působením v českém zemském sněmu (kam byl zvolen v roce 1891) za Mladočechy. Kvůli neshodám se stranickým vedením a rodinným záležitostem se však svého mandátu po dvou letech vzdal a do politiky se vrátil až v roce 1907, kdy byl zvolen poslancem vídeňské Říšské rady (aby tento mandát o čtyři roky později obhájil).