Tímto editorialem (Kam nyní míříme Where do we go from here?) se v říjnu 2009 obrátil k veřejnosti a napsal: „Le Monde diplomatique pociťuje účinky poklesu své tiráže, i když nikoli tak významně jako je to u jiných periodik. Sice není ohrožena naše existence ani naše nezávislost, přesto je ohrožen náš další vývoj. Vyzýváme naše čtenáře k tomu, aby podpořili Le Monde diplomatique, aby měsíčník mohl i nadále pokračovat v názorovém boji,“ píše a dále se zmiňuje o tom, že když dojde k uzavírání novin, je to větší hrozba než uzavření továrny. Vysvětluje to tím, že „pokaždé, když noviny končí, demokracie poněkud umírá“. Dodává, že je nutné, aby se lidé stejně názorově smýšlející sdružili v zájmu ohroženého média.

Některé noviny, aby přežily, sladily svůj obsah s předpokládaným vkusem svých čtenářů. V tomto bodě Halimi cituje názory západních mediálních expertů. Jedním z nich je Sammy Papert, výkonný ředitel americké společnosti Belden Associates, který tvrdil, že jejich průzkum amerických novin ukázal, že „lidé chtějí mít z novin větší užitek. Lidé si přejí, aby jim noviny řekly, jak se mohou stát bohatšími a jak se mají večer bavit.“ „Mělo by to být více o vaření, bydlení a méně o Hizballáhu,“ doporučuje pro změnu mediální odborník v časopise Economist („More media, less news”). Halimi v roce 2009 píše, že touto cestou se Le Monde diplomatique určitě nechce vydat. V souvislosti s tím upozorňuje také, že se lidé někdy bláhově domnívají, že společnost sama o sobě se bude „ohýbat“, aby to odpovídalo společenským potřebám.

K budoucnosti Le Monde diplomatique tehdy také napsal, že „doufá a opírá se optimismus redakce a silné přesvědčení, že redakce může počítat s pomocí svých čtenářů.“ „Zatím zvyšujeme cenu periodika… snažíme se technologicky držet krok, psát o krizích, pokud chceme oslovit mladé čtenáře a šířit naše intelektuální a politické hodnoty,“ podotknul v roce 2009 Halimi a k tomu dodal: „Novináři Le monde diplomatique nejsou zváni do Davosu nebo Bilderbergu; ani naše novinářky nelezou do postele s farmaceutickými lobbisty nebo šéfy reklamních agentur; moji kolegové nedostávají ani prostor ve velkých mediálních mainstreamových společnostech.“

O rok později v roce2010, opět v říjnu, se Halimi znovu obrací ke čtenářům a podle jeho slov (Informace zadarmo nejsou) zjišťujeme, že se situace ještě zhoršila, neboť tentokrát apeluje na internetové čtenáře periodika, aby si uvědomili, že mají řadu článků (nikoli všechny) a informací zdarma a proto rovněž svým dílem přispěli předplatným redakci k zajištění její nezávislosti a rozvoje. „Žádáme vás, abyste učinili, co je ve vašich silách, kupovali naše noviny na stáncích, přihlásili se k jejich odběru, předplatili i své rodiče nebo přátele nebo se stali našimi sponzory,“ píše zoufale novinář slavného francouzského nezávislého periodika.

Nepřipomíná vám to do určité míry mediální situaci u nás?

Dnešní situace