Namátkou jmenujme některé demonstrace: proti islamizaci, za zachování ČR v západních strukturách, solidarita s uprchlíky, připomenutí křesťanského základu naší státnosti u příležitosti svátku sv. Václava, modlitební shromáždění za účelem zastavení potratů v porodnici U Apolináře…atd.

Rok 2000
Stanovení svátku sv. Václava jako významného dnu – státního svátku neprobíhalo v roce 2000 hladce. Jednalo se o usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny. V březnu zmíněného roku prošel návrh v druhém čtení po bouřlivém jednání, a to až na návrh poslance Vojtěcha Tlustého. Jednalo se o kompromisní návrh, že půjde o státní svátek, který bude pouze nazván „Den české státnosti“.

Tomuto předcházelo vystoupení tehdejšího premiéra Miloše Zemana: „Chtěl bych blahopřát těm, kdo tento návrh předložili, protože - aniž by si toho byli vědomi - bude státní svátek na den mých narozenin, ale pochybuji (smích v sále, potlesk), že by toto byla vzhledem k charakteru předkladatelů jejich dominantní motivace. Proto se vás pokusím přesvědčit, že tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. Jak víte, vždy jsem se vyjadřoval razantně, aby si to lidé zapamatovali, a nevidím důvod, proč bych svoji razanci opouštěl.“

Jednalo se o to, že se poslanci jakoby „erudovaní historici“ přeli o osobnost, význam a poselství svatého Václava, neboť český kníže byl a je provázen, a to skutečnými historickými výklady rozporuplně, což umožňovalo a umožňuje různý politický výklad. Vzdychněme proto: „Ach ty svatý Václave“.