Mirko Raduševič: Utečenci na různý způsob a konec Merkelové

Lotyši dobře znají vietnamského kreslíře Cao Vijet Ngujena, již deset let žije v Rize, kreslí vtipy a dokonce se proslavil, že ilustroval lotyšský národní epos Lačplesis, napsaný básníkem Andrejsem Pumpursem. Teď však na kreslení nemá čas. Většinu času tráví po úřadech, vyplňováním žádostí o azyl, účastní se soudních procesů a policejních výslechů. Neustále cestuje mezi Rigou a pohraničím, aby vyhověl lotyšským úřadům, kteří jej využívají k tlumočení a komunikaci mezi státní mocí a migranty z jeho vlasti. Přes lotyšské hranice se údajně ilegálně přesouvá stále více vietnamských občanů, kteří váží 11 tisíc kilometrů dlouhou cestu přes Rusko, aby se dostali do Evropy. Zde v Lotyšsku – zemi EU imigranti žádají o azyl, ale vzhledem k tomu, že Vietnam je považován za bezpečnou zemi, jsou opět vráceni zpět.

Letos se jich do Lotyšska ilegálně dostalo kolem tří set, a to již stačí k tomu, aby v této zemi vznikla panika a zdejší politici v tom vidí problém. Lotyšsko přitom pro Vietnamce je tranzitní zemí, neboť oni chtějí cestovat dále do Polska, Česka nebo Německa, kde mají své velké komunity. Platí pro ně stejné, co slýcháme o jiných uprchlících, a to že prodají své nemovitosti a zaplatí ruské a lotyšské převaděče, aby překročili hranici. Lotyšsko je připravené pouze na 50 imigrantů a nyní se tato země musí podle kvót EU připravit na 776 utečenců. Baltský stát má své jisté zkušenosti po rozpadu SSSR, kdy se sem valila statisícová nekontrolovaná utečenecká vlna. Proto mají úřady v plánu vybudovat společně s Estonskem na své 270 km dlouhé hranici s Ruskem plot.

Syrský emigrantský filharmonický orchestr a obava ze saláfistů

Jeho zakladatelem je mladý syrský kontrabasista Raed Jazbeh. „Válka, smrt, utečenci, to vše mají lidé ve světě spojené s devastovanou Sýrií. Chceme to změnit,“ říká hudebník, který dal impuls k založení orchestru anglicky nazvaného Syrian Expat Philharmonic Orchestra - zkratkou SEPO. Orchestr má třicet členů , většinu tvoří Syřané a svůj první koncert předvedli na vypůjčených nástrojích 22.září v Brémách a další se bude konat 3.října v Lüneburgu. Orchestr se skládá z utečenců z několika evropských zemí, kteří přicestovali o hladu a strachu do Evropy přes Středozemní moře a Raed Jazbehu se je podařilo dát dohromady přes sociální sítě. Příznačné je, že hráli na koncertě od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho ouverturu „Cizincův návrat“ ( Heimkehr aus der Fremde).

Syrský orchestr představuje pozitivní vnímání uprchlíků v Německu, ale na stránkách německých médií (viz) se rovněž mluví o negativní stránce, a to je vliv islámského ultrakonzervativního směru saláfistů (nahoře na snímku). Ti se snaží přicházejícím uprchlíkům nabízet pomoc. Vyhledávají je na nádražích, ubytovnách a dalších místech ve snaze vetřít se mezi ně a získat jejich přízeň. Saláfisté to údajně činí z obavy, aby nově příchozí muslimové nepřešli na jinou víru. Velice je znepokojuje obava z přechodu utečenců na křesťanství a lze proto saláfisty vidět na německých nádražích, jak rozdávají modlitební koberečky, šátky a Korán pod záminkou zásobování uprchlíků. Saláfisté využívají mimořádně obtížné situace uprchlíků a zejména se soustřeďují na děti a mladistvé, kteří se ocitli v cizině bez rodičů. V této situaci jdou skoro na jisto, neboť vědí, že tyto osoby mají potřebu najít podporu. Na druhou stranu jsou zde uprchlíci, kteří utíkali před nebezpečím Islámského státu a setkání s příznivci ultrakonzervativního směru islámu je jim nepříjemné.

Utečenci ven

Polorozbité houpačky, prolézačky a opuštěná skluzavka na opuštěném trávníku dětského hřiště. Tak definuje srbský reportér podobu „Kolektivního centra Varna“ v Šabci ve středním Srbsku. Jestliže centrum zeje dnes prázdnotou, za několik týdnů to nebude pravda, neboť je předurčeno pro navrátilce – utečence z Německa. Odhaduje se, že v Německu žije kolem dvě stě tisíc srbských utečenců, kteří nemají nárok na azyl a budou vráceni. Devět z deseti těchto utečenců jsou Romové. Všichni využívají status Duldung, což znamená, že byli v Německu tak zvaně trpění. Německá vláda se rozhodla, že běžence ze zemí západního Balkánu vyžene domů. Ti se budou muset této represi podrobit, nechtějí-li, aby jim byl zakázán do Německa vstup i na turistické vízum. Nic jiného jim nezbývá, neboť mají v Německu již léta zapuštěné kořeny a řada z nich zde má legálně žijící členy rodin, kteří mají německé občanství.

Srbsko očekává, že do konce roku bude v rámci procesu readmise vráceno kolem dvou tisíc utečenců. Většina z nich se vrací ke svým rodinám, ale někteří se nemají kam vrátit a jim je určeno shora uvedené centrum. Žije zde již 80 utečenců, kteří utekli ještě v době války z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova.

To, co lidi z Balkánu vyhání je vysoká nezaměstnanost, klientelismus a hospodářská stagnace. Navíc věří na fámy, že je v Německu dostatek práce, možnost sehnat byt a rychle nastartovat kariéru. Tito lidé si neuvědomují, že se situace letos rychle změnila a že zde nemají nárok na azyl. Federální kancelář pro migraci BAMF tvrdí, že čtyřicet procent žadatelů o azyl v Německu pochází z balkánských zemí a ty se samy prohlásily za bezpečné. Proto devadesát devět procent utečenců z Balkánu je vráceno zpět, přestože mnohé organizace pro lidská práva poukazují na skutečnost, že Romové jsou v balkánských zemích pronásledováni. Německo však tento argument nebere v potaz. BAMF vyčlenil speciální útvar pracovníků, kteří urychleně pracují na lidech z Balkánu, kteří žádají azyl. Navíc byly vytvořeny speciální sběrné tábory pro balkánské uprchlíky v Manchingu, Bambergu a mají se budovat další.

Německo doufá, že 1.listopadu vstoupí urychleným procesem v platnost nový azylový zákon Největší rozprava se koná kolem příspěvku pro utečence, který se pohybuje od 287 do 359 euro měsíčně na nutné životní potřeby a k tomu je kapesné 143 euro. Příspěvek je údajně hlavním motivem největšího zájmu utečenců o Německo a proto nový zákon počítá s jeho minimalizací. Řadu věcí budou utečenci dostávat přímo bez nakupování a domácí spotřebiče jim budou jen půjčovány.

Kvůli utečencům zřejmě Merkelová skončí

Tři týdny poté, co Angela Merkelové dopřála utečencům „buďte vítáni“, se dočkala podle průzkumů veřejného mínění poklesu popularity. Německá média začala spekulovat, zda to není její konec a její gesto vůči utečencům přirovnala k podobným rádoby populárním krokům a gestům přeurčujících konec kariéry dřívějším dvěma německým kancléřům. Připomínají Williho Brandta, který v roce 1970 poklekl před památníkem Varšavského getha a nestačila mu obvyklá státnická úklona hlavy. „Cítil jsem, že sklonění hlavy by bylo nedostatečné,“ prohlásil tehdy Brandt a německý tisk psal, že to se servilností vůči východnímu bloku přehnal. Čtyřicet osm procent dotázaných Němců, rovněž takto ohodnotilo Brandta. Ale rok na to se Brandt dočkal ocenění Nobelovy ceny za mír. V roce 1974 skončil pro skandál se Stasi. Druhým varovným příkladem je Gerhard Schröder, jeho krok v podobě reformní hospodářské politiky 2003-2005 vedl k úspěchům Německa, ze kterých dodnes žije Merkelová. Nakonec jej reformy stály křeslo.

Jestliže dnes strana CDU, ale také CSU rozebírají a kritizují utečeneckou politiku Angely Merkelové, poukazují na Schrödera a SPD, která zničila politiku svého představitele a od té doby se z toho nevzpamatovala. Tehdy v Severním Porýní-Vestfálsku, baště SPD, kde voličstvem byli většinou dělníci, socialisté po 39 letech s CDU prohráli. Německá pravice poukazuje na stejnou logiku možné prohry, kdy dnes Merkelová je pro utečeneckou politiku chválená z druhé strany fronty. Voliči CDU zajisté nebyli s transparenty na německých nádražích vítat utečence.

Německá média vidí uvedené paralely v tom, že pád předchozích kancléřů se také odehrál v probíhající krizi, která vyvolala vnitřní německé rozmíšky a ostrá vystoupení politiků. Poukazují tak na pozvání šéfa CSU Horsta Seehofa určené maďarskému premiérovi Viktorovi Orbánovi, vůči němuž se Merkelová ostře vyhrazovala. Kancléřka si je vědomá kritiky z vlastní strany i z CSU a již poněkud nervózně jim odpověděla: „Je mi jedno, zda nesu vinu za utečeneckou vlnu, neboť každopádně utečenci jsou již zde!“

Z toho všeho se usuzuje, že Angelová Merkelová za dva roky buď odmítne kandidovat, nebo bude ve volbách poražená. Její příznivci jí fandí a tvrdí, že je kandidátkou na Nobelovu cenu za mír. Navíc jsou plní optimismu i pro její volební úspěch, který závisí na tom, jak Německo utečeneckou vlnu zvládne nejenom administrativně, ale i po stránce jejich asimilace. Jen aby utečenci nepadli do rukou saláfistům.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami