Lotyši dobře znají vietnamského kreslíře Cao Vijet Ngujena, již deset let žije v Rize, kreslí vtipy a dokonce se proslavil, že ilustroval lotyšský národní epos Lačplesis, napsaný básníkem Andrejsem Pumpursem. Teď však na kreslení nemá čas. Většinu času tráví po úřadech, vyplňováním žádostí o azyl, účastní se soudních procesů a policejních výslechů. Neustále cestuje mezi Rigou a pohraničím, aby vyhověl lotyšským úřadům, kteří jej využívají k tlumočení a komunikaci mezi státní mocí a migranty z jeho vlasti. Přes lotyšské hranice se údajně ilegálně přesouvá stále více vietnamských občanů, kteří váží 11 tisíc kilometrů dlouhou cestu přes Rusko, aby se dostali do Evropy. Zde v Lotyšsku – zemi EU imigranti žádají o azyl, ale vzhledem k tomu, že Vietnam je považován za bezpečnou zemi, jsou opět vráceni zpět.

Letos se jich do Lotyšska ilegálně dostalo kolem tří set, a to již stačí k tomu, aby v této zemi vznikla panika a zdejší politici v tom vidí problém. Lotyšsko přitom pro Vietnamce je tranzitní zemí, neboť oni chtějí cestovat dále do Polska, Česka nebo Německa, kde mají své velké komunity. Platí pro ně stejné, co slýcháme o jiných uprchlících, a to že prodají své nemovitosti a zaplatí ruské a lotyšské převaděče, aby překročili hranici. Lotyšsko je připravené pouze na 50 imigrantů a nyní se tato země musí podle kvót EU připravit na 776 utečenců. Baltský stát má své jisté zkušenosti po rozpadu SSSR, kdy se sem valila statisícová nekontrolovaná utečenecká vlna. Proto mají úřady v plánu vybudovat společně s Estonskem na své 270 km dlouhé hranici s Ruskem plot.

Syrský emigrantský filharmonický orchestr a obava ze saláfistů

Jeho zakladatelem je mladý syrský kontrabasista Raed Jazbeh. „Válka, smrt, utečenci, to vše mají lidé ve světě spojené s devastovanou Sýrií. Chceme to změnit,“ říká hudebník, který dal impuls k založení orchestru anglicky nazvaného Syrian Expat Philharmonic Orchestra - zkratkou SEPO. Orchestr má třicet členů , většinu tvoří Syřané a svůj první koncert předvedli na vypůjčených nástrojích 22.září v Brémách a další se bude konat 3.října v Lüneburgu. Orchestr se skládá z utečenců z několika evropských zemí, kteří přicestovali o hladu a strachu do Evropy přes Středozemní moře a Raed Jazbehu se je podařilo dát dohromady přes sociální sítě. Příznačné je, že hráli na koncertě od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho ouverturu „Cizincův návrat“ ( Heimkehr aus der Fremde).

Syrský orchestr představuje pozitivní vnímání uprchlíků v Německu, ale na stránkách německých médií (viz) se rovněž mluví o negativní stránce, a to je vliv islámského ultrakonzervativního směru saláfistů (nahoře na snímku). Ti se snaží přicházejícím uprchlíkům nabízet pomoc. Vyhledávají je na nádražích, ubytovnách a dalších místech ve snaze vetřít se mezi ně a získat jejich přízeň. Saláfisté to údajně činí z obavy, aby nově příchozí muslimové nepřešli na jinou víru. Velice je znepokojuje obava z přechodu utečenců na křesťanství a lze proto saláfisty vidět na německých nádražích, jak rozdávají modlitební koberečky, šátky a Korán pod záminkou zásobování uprchlíků. Saláfisté využívají mimořádně obtížné situace uprchlíků a zejména se soustřeďují na děti a mladistvé, kteří se ocitli v cizině bez rodičů. V této situaci jdou skoro na jisto, neboť vědí, že tyto osoby mají potřebu najít podporu. Na druhou stranu jsou zde uprchlíci, kteří utíkali před nebezpečím Islámského státu a setkání s příznivci ultrakonzervativního směru islámu je jim nepříjemné.