Je zcela zřejmé, že pieta by šla stranou a skvadra od Minotaura z Miliónů chvilek pro blbost by si jistě nenechala ujít příležitost a Babiše, Zemana a další by zavalila vulgarismy nejhrubšího zrna. Tito pánové by to ale měli říci přímo, že to u nich není strach z lidí, ale dle Vericha je to jen logická obrana proti té nehorší srážce. Někde jsem zahledl foto asi desetiletého kluka s transparentem v ruce: „Babiše do koše!“ To přesně charakterizuje úroveň Chvilkařů.
Myslím, že řešením by bylo, nepovolit (a policejně zajistit) na pietních a významných místech, které se spojují s datem toho kterého výročí, žádné demonstrace včetně projevů politiků a aktivistů. Je jistě dost volného prostoru, kde se mohou v den výročí sejít ti, kteří mají potřebu se tematicky (ale spíše většinou politicky) vyjádřit.
Srabárna pana Mináře je především v neudání cíle, neboť požadavky na odstranění toho kterého politika má své různé důsledky. Je více než zřejmé, že mezi účastníky demonstrací najdeme část těch, jejichž volba, ať už prezidenta nebo ta parlamentní, neuspěla a stojí jim to zato se zvednout a jít si ulevit do davu. Ale v okamžiku, kdy by se z tribuny ozval cíl, např. chceme předčasné volby nebo personifikace doporučených osob, nepřijdou ti, kteří s takovým cílem nesouhlasí. Pak by ten, jenž s napoleonským pohledem do dáli a s uspokojením přehlíží své vojsko, přišel o masovost a tudíž o význam události. Je to podobné jako když víceletý předškolák odmítá postoupit do první třídy ZŠ a urputně setrvává u dětských rozpustilých her ve školce.
Zneužití vzpomínky na neblahé události pro aktuální politické cíle je, jak už to u „chvilkařů“ má tradici, degradací toho, co mělo být vzpomenuto. Daleko příhodnější by bylo vypíchnout nesouhlas s nehorázností z ruské provenience, že invaze v r. 1968 byla bratrská internacionální pomoc. Ale to by se muselo vzpomenout vyjádření nenáviděného „proruského“ Zemana, který se proti takovému hodnocení ostře ohradil.
Rovněž při historickém návratu do 68. není možné vynechat slabého Dubčeka, který měl možnost vnitřními opatřeními a i hraniční obranou invazi zabránit. Že o všem věděl, dokládají jeho první slova: „Tak přece to udělali…“ Mohl si však alespoň trochu zachovat tvář, ale na to neměl odvahu – prásknout dveřmi a z pozice předsedy Federálního shromáždění nepodepsat t.z. pendrekový zákon, který se náramně uplatnil při 1. výročí v 69.
Historické konsekvence jsou pro Chvilkaře vedlejší, vždyť výroční datum je jen platforma ke řvaní vulgarit a prázdných hesel. Tak až se tato parta z mokré čtvrti kdoví kým podporovaná sejde k 17. Listopadu, zvažte vážení čtenáři, zvláště vy volebně ublížení a i vy omladino, cíleně zblbnutá některými profesory, čeho se to vlastně účastníte. Vím, některým z vás (zatím) není pomoci.
Miroslav Kulhavý
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
