Po rozpadu bipolárních nepřátelských ideologických podmínek, které předně aktivizovaly spor mezi Izraelem a sousedními státy jako jisté válčiště, kde byly zřetelné zájmy jednotlivých soupeřících velmocí, můžeme tento stav nadále vyloučit. Spory v oblasti Blízkého a středního východu již nejsou průsečíkem mocenských zájmů, ale postupně dostávají lokální charakter. Objevila se však nová nebezpečenství jiného a mnohem závažnějšího charakteru. Ty nám, s celosvětovým zájmem, nedávají jinou možnost než při jejich omezování a likvidaci účinně spolupracovat, dokonce v mezinárodně politickém rozměru. Poprvé se tak dostáváme v naší historické době do nutného období respektu a spolupráce v globálním měřítku. Nelze však opomenout, že existují zájmy, které tyto objektivní podmínky popírají a pracují aktivně proti nim (neocons).

Tento stav není dosud zcela zřejmý, ale je zákonitou podstatou současného světa. Probíhající střety, doufejme před ukončením, v Sýrii i okolních oblastech, jsou závažné události, které vyvolaly i masivní migraci a zpětně tím ohrozily i samotnou Evropu, jsou sice problémem, ale nemají charakter existenčního ohrožení v globálním rozsahu.

K jasnějšímu pochopení uvedu níže závažné konkrétní důvody. Předně je třeba si uvědomit jednu novou skutečnost, která stále hraje jistou roli v oblasti, ale je nutné, aby odezněla.

Izrael

Izrael byl vždy středem zájmu již od vého založení. Nikdy však nestál zcela samostatně. Ve svých počátcích, když pomineme boj i teroristickými akcemi proti mandátní državě Anglii, následnou válku s Palestinou je zde nutno zmínit i účinnou podporu SSSR i Československa (po roce 48) dodávkami zbraní a výcvikem pilotů.

Při hledání širší základny pro svůj vliv Sovětský svaz přesunul svoji podporu na stranu Arabů, předně Egypta a Libye. Izrael byl nucen navázat úzkou spolupráci s Anglií a Francii, která ho dovedla k agresivnímu útoku na Egypt v době Suezské krize v roce 1956. Po diplomatické intervenci USA k ukončení této války, byla navázána užší spolupráce s USA, S vědomím jisté podmíněnosti a snad se dá uvést, že trvá, ve velmi omezené míře dosud. Je třeba zmínit i Šestidenní válku v roce 1967, zahájenou sice Izraelem, ale charakterizovanou zcela oprávněně jako obrannou, neboť přípravy Egypta a Sýrie k napadaní Izraele byly zcela evidentní. Válka Jom Kippurská v roce 1973 je důležitá vzhledem k přiznané možnosti použití jaderné zbraně Izraelem.